…to nejtěžší, co potřebujeme změnit, je náš převládající a nevědomě sdílený postoj ke světu, k sobě samým a ke druhým lidem okolo. Když se přeme o politickou budoucnost Česka, přeme se v zásadě o nejtěžší filozofické otázky – o významy pojmů, jako je svoboda, vláda, životní úspěch, důvěra, vlastní hodnota, role druhého v našem životě, role Evropy a mezinárodního práva. … je nezbytné interpretovat tyto pojmy tak, že se vyhneme dvěma postojům. První nám vnucuje představu, že v lidské přirozenosti je žít kmenově, držet se „vlastních lidí“ a nenávidět ty druhé. Tento postoj říká, že chceme-li přežít, je nutné zastrašovat všechny, na které naše moc dosáhne, a ukrýt se ve strachu před těmi, kdo nás mohou ohrozit. Kultura strachu ale končí dřív nebo později jednoduše válkou. Mezilidskou brutalitou, dehumanizací, násilím, utrpením, smrtí těch, kteří nic neudělali, nekonečnou spirálou msty. Druhý postoj, který je třeba odmítnout, vychází ze zvláštně pojatého modernistického příslibu, že máme nejen naději, ale doslova nárok, aby se nám žilo stále pohodlněji a vlastnili jsme stále víc. Jenže takto pojatý nárok funguje vždycky jen ve prospěch jedněch na úkor jiných.
(Alice Koubová, Seznam 12. 9. 2025)