„Lidé srovnávající s roky 1938 nebo 1968 neprojevují větší znalost historie, ale spíše absolutní nesoudnost,“ oponuje hysterizujícím nářkům nad Obamovým rozhodnutím nestavět radar Erik Tabery v Respektu z 28. 9. „Kdo nám (dnes) vzal z našich rukou šanci na řízení svých osudů? … Silnými řečmi je třeba šetřit, protože vykřikování o konci demokracie může lehce ten konec přivolat, a není k tomu zapotřebí ani tří tisíc slov.“
Ač vás někdo příště pošle do Prčic!, klidně se tam vydejte. Na místě zjistíte, že místní část je „ta Prčice“, a především, že ve zdejším evangelickém sboru, který byl sedmačtyřicet let bez faráře, od 1. října farářuje jáhenka Pavla Jandečková. Instalace bude v neděli 15. listopadu odpoledne.
Náměty z poslední redakční rady: „Slyšel jsem kázat o tom, že Pán Ježíš je kámen uhelný. Kazatel zaníceně vysvětloval, že neleží někde na povrchu, ale je nutné ho těžit v opravdové hloubce. Je také jedinečný mezi všemi kameny, protože hoří a dává teplo…“ Ezediáš Pumlan jen podotkl: „A příště bude kázání o pánvi uhelné.“
Pátek 21. srpna, su ve vinohradě. Sám kolkolem; jen opodál přijíždí do vinohradu Josef, přítel, dobrý katolík. Jak tak v duchu přejmenovávám tuto viniční trať z „Kameníky“ na „Ekumeníky“, vytrhli mě ze zamyšlení mravenci na polosežraných skorých hroznoch. Letos už krupobití, hmyzu kvanta, onehdy hop: skokan hnědý, co ten tady? Aj komárů mraky. Že by nejaké „egyptské“ rány? Ale blbost, Rusáci sú už roky pryč, a to je spíš (byť obrácený) příběh o exodu! Už žádné nářky a rány! Uklidněn, pokračuju v práci. Zdáli húká siréna, a zbytek podvečera frmol hasičů po silnici, jedno auto za druhým! Jak Egypťani honící Izraelce, napadá mě. Blbost, příměr neobstójí, jedú přece komusi pomoct! Ráno došla mně pak esemeska: Josefovi včera shořela chalupa! Říkám sobě: Teď se ukaž, Ekumeníku! Z vinice, Marek