Rozhovor s Petrem Pijáčkem o dopadech Lex Ukrajina VI
Vláda ČR patří k těm, které rétoricky a vojensky jednoznačně podporují Ukrajinu, napadenou Ruskem. Jak však vypadá její péče o lidi z Ukrajiny, zejména ty nejzranitelnější, kterým naše země poskytla azyl? Na aktuální situaci a dopady tzv. Lex Ukrajina VI jsme se zeptali Petra Pijáčka, vedoucího sociálního oddělení Sdružení pro integraci a migraci(SIMI).
Kolik lidí vaším sociálním centrem zhruba prošlo a s kolika lidmi pracujete aktuálně?
V současné době provádíme terénní sociální práci na ubytovnách, na kterých se nachází celkově stovky uprchlíků, se kterými komunikujeme v jejich online skupinách. Aktivně máme navázanou spolupráci s desítkami rodin.
Část veřejnosti má pocit, že nás lidé z Ukrajiny obírají o sociální pomoc, přitom do systému v letošním roce víc odvádějí, než z něj přijímají. Kdo – a z jakých důvodů – zůstává na různých typech sociální podpory závislý?
Uprchlíci z Ukrajiny nemají přístup do standardního dávkového systému, stát stále nižšímu počtu z nich vyplácí tzv. humanitární dávku. Na této podpoře je závislá především skupina tzv. zranitelných osob, do které patří děti do 18 let, rodiče starající se o děti do šesti let, těhotné ženy, senioři starší 65 let, osoby se zdravotním postižením a osoby, které pečují o zdravotně postižené. Tato skupina zranitelných je na humanitární dávce závislá, jde o lidi, kteří mají objektivní důvody, proč nemohou pracovat.
Jak s těmito nejzranitelnějšími lidmi pracujete?
Snažíme se je vyhledávat v terénu, tzn. na ubytovnách, na kterých do 1. 9. bydlí bezplatně. Informujeme je o změnách. Nabízíme asistenci s vyřízením dávky mimořádné okamžité pomoci, která má pokrýt výpadek příjmů při přechodu na nový režim dle Lex Ukrajina VI, kdy si všichni bez rozdílu musí ubytování začít hradit sami. Dále jim nabízíme stejné služby jako všem ostatním. Ty, kteří jsou reálně schopní, učíme hledat bydlení, pomáháme hledat práci, vyhledáváme kurzy češtiny, lékaře, školky, školy, doprovázíme do nemocnic, na úřady práce apod.
Od 1. září t.r. začíná platit tzv. Lex Ukrajina VI, který omezí vyplácenou podporu. Jaký dopad to bude mít obecně – a zejména na ty nejzranitelnější?
V rámci těchto změn stát přestává platit ubytování zmíněné skupině zranitelných. Každý (s výjimkou prvních 3 měsíců pro nově příchozí) si ubytování bude muset hradit sám. Stát sice schválil navýšení humanitární dávky o částku tzv. započitatelných nákladů na bydlení. Problém je v tom, že tato částka u většiny zranitelných uprchlíků náklady na bydlení nepokryje. Lidé si tak své bydlení doplácí ze zbytku humanitární dávky, která je určená na pokrytí základních životních potřeb. Výsledkem jsou pak seniorky, kterým po uhrazení bydlení na ubytovně zbyde měsíčně 1 500 Kč. Drtivé většině našich klientů ze zranitelné skupiny na ubytovnách zbyde po 1. 9. měsíčně méně než částka existenčního minima, tj. méně než 3 130 Kč na osobu.
Změny od 1. 9. reálně způsobí, že většina zranitelných se ve svých již tak chudých příjmech ještě dále výrazně propadne a bude živořit s extrémně nízkým příjmem.
Můžete konkrétně uvést, kdo mezi nejzranitelnější patří? Matky samoživitelky, důchodci…?
Ano, jak píšete. Častým fenoménem jsou samotné matky s malým dítětem. Dále lidé v důchodovém věku včetně osob, kterým do 65 let stále pár let schází. Ti mají také jen minimální šanci na zaměstnání. Další zasaženou skupinou jsou onkologičtí pacienti, kteří se na základě své nemoci nepočítají mezi tzv. zranitelné osoby. Mezi klienty z Ukrajiny je poměrně vysoký počet takto nemocných.
Značná část lidí z Ukrajiny žije v Praze a dalších velkých městech, kde jsou nejvyšší náklady na bydlení. Můžete konkrétně uvést, jaké bude mít novela zákona dopady na ně?
Situace je v Praze specifická především kvůli vyhrocené krizi bydlení a kvůli tomu, že přijala nejvyšší počet uprchlíků (k dnešnímu dni okolo 95 000 osob). Výsledkem jsou extrémní ceny za jakékoliv bydlení. Novela Lex Ukrajina VI ukončuje bezplatné ubytování a navyšuje humanitární dávku o částku určenou na ubytování. U zranitelných osob paušálně 6 000 Kč, u nezranitelných 4 000 Kč. Nejdražší ubytovna v Praze pronajímá 1 místo pro dospělého za 9 300 Kč, mají ubytovaných 460 uprchlíků. Existují i levnější ubytovny, jejich průměrná cena za lůžko je ±7 500 Kč. Levnější jsou pouze VŠ koleje, které jsou ale beznadějně plné. Většina ubytoven je plná, volali jsme do zhruba 50 z nich. Místa nemají, ve většině případů vůbec neberou matky s dětmi a nejsou bezbariérové.
Většina těchto osob po změnách Lex Ukrajina VI nebude mít východisko, budou zapomenutí na periferních ubytovnách s pár korunami. Jejich již tak extrémně těžká životní situace a okolnosti se ještě výrazně zhorší a jde jim o přežití. Situace pro ně bude velmi krutá, již delší dobu nám přichází zprávy o sebevraždách uprchlíků. Kvůli těmto změnám budou trpět nejpotřebnější lidé, o které máme morální povinnost se postarat a ne na ně vyvíjet další ekonomický tlak. Uprchlíci dnes do státní pokladny přinášejí více, než kolik nás jejich podpora stojí.
Dokážete posoudit, zda ceny na ubytovnách odpovídají přiměřeně nákladům na ubytování, nebo jsme opět svědky tzv. byznysu s chudobou?
Určitě vidíme, že někteří ubytovatelé využívají prohloubené krize bydlení. Zda jsou ceny přiměřené, je složité posoudit také kvůli chybějícím standardům. Otázka je tedy také, „co“ uprchlíci za své peníze dostanou. Majitelé ubytoven ví, že místa nejsou, a tak si účtují vysoké částky. Ano, jde o byznys s chudobou, který je nicméně pouze výsledkem a ne příčinou. V Praze jsme s příchodem radní pro sociální věci Alexandry Udženiji svědky systematické demontáže do té doby fungujících projektů sociálního zabydlování. Bylo by třeba vybudovat magistrátní ubytovny, ubytovny městských částí, kde by byl nastaven regulovaný nájem a zajištěny minimální důstojné podmínky.
Dalším problémem jsou chybějící standardy bydlení na ubytovnách a minimální výkon kontrolní činnosti ze strany hygienických stanic. Vidíme předražené, plesnivé ubytovny. Vidíme majitele, kteří odmítají vydávat potřebná potvrzení, nekomunikují, nestarají se o ubytované a chodí pouze vybírat nájemné.
Katastrofální podmínky jsou na ubytovnách, které jsou spravovány pracovními agenturami. Vidíme minimální výkon státní kontroly a bující novodobé otrokářství. Tato situace je například díky aktivitě organizace Ponton velmi dobře zmapována na Plzeňsku, v Praze s ubytovnami nikdo systematicky nepracuje, nemáme přehled o rozsahu problému. Dle mého u části ubytoven můžeme rozhodně o obchodu s chudobou mluvit. Existují také dobré ubytovny, se slušnými cenami a majiteli, ale je jich velmi málo.
Máte informace o tom, proč MPSV (vedené křesťanským demokratem) zvolilo tak tvrdý, „nekřesťanský“ přístup? Nejedná se spíše o populistickou vstřícnost vůči předsudkům části české veřejnosti?
Mohu pouze spekulovat. Přijde mi, že část jejich motivace vychází z vládního tlaku na snižování rozpočtových nákladů. Další část je dle mého vedena populismem, kdy se ohýbáme pod předsudečným tlakem části veřejného mínění. O provedení těchto opatření rozhodli vedoucí pracovníci MPSV, od kterých jsme čas od času slýchávali stejné předsudky jako v diskuzích na sociálních sítích. Expertní neziskové organizace navrhovaly variantu, která by těmto problémům předcházela. Na osobní pokyn vysoké úřednice MPSV byla v připomínkovém řízení prosazena tvrdá varianta i s jejími důsledky. Šlo o vědomé rozhodnutí úředníků MPSV a ministra.
Objevila se mezi představiteli vlády kritika těchto opatření, nebo se ozývá z prostředí neziskových organizací?
Ano. Při schvalování výše nákladů na bydlení, které nově od 1. 9. budou uprchlíci dostávat v humanitární dávce, je jedním z připomínkových míst i legislativní rada vlády. Její předseda, ministr pro legislativní záležitosti Michal Šalamoun uvedl zcela jasně, že Česká republika opatřením Lex Ukrajina VI nezajišťuje plnění přijatých mezinárodních závazků. Ve svém veřejném stanovisku píše:
Částky ve výši započitatelných nákladů na bydlení resp. ubytování v rámci humanitární dávky vůbec neodpovídají reálným cenám za bydlení na ubytovnách, natož v bytech. Navrhovaným zpřísněním podmínek ve spojení s úpravou humanitární dávky není dostatečně zajištěno splnění povinnosti, která pro Českou republiku vyplývá z čl. 13 odst. 1 směrnice 2001/55/ES, tj. zajistit osobám požívajícím dočasné ochrany možnost přiměřeného ubytování, nebo v případě potřeby zajistit poskytnutí prostředků k obstarání ubytování.
Reagovaly na opatření Lex Ukrajina VI např. církve nebo zástupci jiných částí společnosti, než pouze ti, kdo s lidmi z Ukrajiny bezprostředně pracují?
Nevšiml jsem si. Z církevního prostředí kritika nezněla ani od katolíků, ani od evangelíků. Podporu v mediálním prostoru tomuto tématu včas poskytl především ALARM a Saša Uhlová. Postupem času se tématu dostává o něco více pozornosti. Děkuji tímto také Gorance Oljača a dalším kolegům z Českého rozhlasu i Vám v Protestantu. Kritika zněla především od neziskových organizací, které s těmito lidmi pracují a vidí, co se na ně žene.
Za rozhovor děkuje Tomáš Trusina.
Poděkování za upozornění na téma patří psychoterapeutce Věře Roubalové, která k tématu mj. napsala: „Naprosto nechápu, proč naše vláda zrovna těmto zranitelným osobám jejich situaci ještě ztížila. A dopadlo by to ještě mnohem hůře, kdyby se nevládní organizace i zmocněnkyně vlády Klára Laurenčíková Šimáčková, nesnažily vyjednáváním původní podmínky zlepšit.
Jako kdyby šlo jen o ekonomiku, o peníze. Ale uprchlíci jsou lidé ve velmi složité situaci, v ohromné nejistotě a jak mi říkají, potřebují hlavně důstojný přístup ke svým životům. Opatření týkající se zranitelných osob (LEX UKRAJINA VI) jsou pro naši republiku ostudou.“ (20. 7. 2024)