Závany lidskosti

Číslo

Sobotní podvečer, mumraj utichl a všichni se shromáždí u ohniště, které se rozhoří až příští pátek, a přesto je už teď kruh naplněný energií. Asistenti, kteří se právě seznámili se svými klienty, si společně zpívají Ovečku chundelatou a poslouchají kázání o soudci Samuelovi. Ten klid je vlastně trochu bublavý, někdo vstane a jde se projít, někdo něco nahlas řekne a někdo si špitá do ucha. Nikoho to nepohoršuje a všichni ví, že je to OK. Každý řekne své jméno a odkud je a pak už hurá na první večeři. Právě jsem popsala svůj nejčerstvější zážitek letošních prázdnin. Tam jsem byla pozorovatel. Byli jsme spolu s mladším synem pozváni do kruhu jen náhodou, protože jsme se zdrželi déle. Přivezli jsme vlakem Marka, mého staršího syna, který je součástí tohohle týdenního společenství už pár let. Tábor úžasňáků. Asistenti, co se dobrovolně vzdají prázdnin nebo dokonce dovolené, aby pomáhali, a ti, co se celý život statečně perou se spoustou překážek.

Dnes se podívám do Paříže, těším se jak malé děcko a zapínám dálkové ovládání televizoru. Zahájení olympiády je velkolepé. Lodě s účastníky na Seině, výjevy z historie, úchvatná hudební i taneční čísla. Uvítací ceremoniál v nádherných barvách, kostýmech má šmrnc. Z celého přenosu, ač dost leje, do obýváků celého světa proudí elegance, uvolněnost a svoboda. Celé je to chic. Na rozdíl od zapšklých obránců morálky zaštiťujících se biblí a křížkem, kteří dělají humbuk kvůli údajnému poskvrnění výjevu Poslední večeře Leonarda da Vinci, jejž si spletou s antickým obrazem. Náš obránce Duka jde ještě dál a brojí proti ideologii a srovnává Paříž, Mnichov a Moskvu. Uf. Ostatně ta česká malost se projeví i v hejtech na návrháře Jana Černého, který v Paříži s naší kolekcí udělal díru do světa.

Průvod Prague Pride je dalším terčem všech zastánců manželství, jaké kdysi bylo. Jenže už je to tak trochu jen bublání. V roce 2011, kdy v jeho prvním ročníku šlo 8 000 odvážných, to možná mohlo být slyšet. Dnes, 10. 8. 2024, kdy jde v průvodu 60 000 a jsou zde zastoupeny významné firmy a organizace, to už moc nikoho nezlobí. Přidali jsme se s Markem do průvodu Logos a věřte, byli jsme už dnes marginální skupinkou. Křesťané jdou se svými podniky, s Amnesty International, Piráty nebo za spolek Jsme fér. Zdrželi jsme se jen na část průvodu, kvůli hluku a horku. Letošní pochod už není o tom vystoupit na světlo Boží, ale zářit v něm jako každý druhý.

Poslední zážitek léta měl průvod na úvod a vyvrcholením bylo představení v Edenu. Osvětlený stadión a proudy deště Sokolky a Sokoly neodradily stejně jako v Paříži. Ve skladbách žen občas zaskočil muž a naopak. Nikdo se nepohoršoval a neburácel o tom, co je tradiční.

Závěr bych chtěla věnovat události, která teprve bude. Paralympijské hry začínají 28. srpna. Přála bych jim stejnou pozornost, jakou měla u diváků olympiáda, protože sport je jen jeden, jak říkají ve spotu i sloganu. Přála bych si, ať svět je inkluzivní pro všechny lidi bez ohledu na barvu pleti, schopnosti i neschopnosti. Kostel kéž je na podzim jako ohniště v Bělči, naplněný především starostí o druhé a láskou k bližnímu.