Genuflecting Ghost. Sufjan Stevens 2023

Číslo

Píseň používá pro vyjádření lásky slovník intenzivní zbožnosti. Zajímavě i komplikovaně se v ní ukazuje podobnost mezi oddaností lásky – a vírou, spolehnutím. O jakém vztahu píseň mluví? Na jedné straně by doprovodné ilustrace oficiálního videa naznačovaly uctívání ženy. Na straně druhé Stevens celé album výslovně dedikoval zemřelému nejlepšímu příteli. A aby to nebylo málo, text písně silně připomíná milostnou mystiku dřívějších dob (pokud neznáme např. Jana od Kříže, můžeme pomyslet třeba na Píseň písní), kde tělesné lidské lásce je možno rozumět jako obrazu lásky duchovní – a skutečně by se celý text dal pochopit i takto. (Ten „ghost“ by pak mohl být Holy Ghost, Duch svatý.) Když však chci text písně vyprávět jako příběh, musím si z těchto možností vybrat, a dávám přednost tomu, co explicitně napsal sám zpěvák – můžeme si tedy představit, jak mluví k duchu zemřelého přítele.

Ať dám sám sebe jako oběť – vypravěč chce dát sebe za oběť lásce, a tím spouští něco mimosmyslového: Poklekávající duchu, já líbám podlahu. Zjevil se mu duch jeho nedávno zemřelého přítele. A zatímco jeho zemřelý přítel se mu klaní, tak vypravěč přímo líbá podlahu, v gestu, které znamená ponížení a kapitulaci před někým vyšším a/nebo milovaným – až k zemi. A pamatujme si: polibek zemi tady znamená přitakání pozemskosti, vzpomínku na chvíle jejich pozemské lásky.

Povstaň, má lásko, ukaž mi ráj – zpěvák objekt své lásky vyzývá, aby se už neklaněl, aby se vzpřímil. (To mi připomnělo verš z Písně písní 2:10: „Vstaň, lásko má, a pojď..“) Chce vidět ráj tím, že zažije znovu lásku, nebo je zde míněn ráj jako oblast, kde teď milovaný pobývá? Vypravěč ducha prosí, aby mu byl průvodcem (a to nám zase může připomenout Dantovu Božskou komedii, ovšem s přeskočením Očistce a Pekla). Nic už se nezdá tak jednoduché – jako dříve, když jsme se spolu potkávali a milovali zde na zemi

Zpěvák duchovi říká: Zůstaň nepochybný a slova přicházejí snadno. Když tě vnímám zřetelně, slova lásky přicházejí sama od sebe. Jsem nejistý, miluj a potěš mě. Zde se jistota a nejistota míchá, hlavně pro vypravěče, který patří zemi a přitom má nadsmyslový zážitek; čeká potvrzení od milovaného. Posvátné slovo, svazuj mě, urážej. Vypravěč čeká „posvátná“ slova, smysluplná a spojující, která nad ním budou mít moc. Jsou posvátná, protože to, co přichází ze záhrobí, má pro nás vždy větší váhu. Taková slova však mohou mít i potenciál svazující a zraňující. Urážející asi proto, že ta vzpomínka působí jako výčitka, žitý vztah nebyl bez problémů. Když chválím tvé jméno: zemřelý milovaný už prostě pro něj je uctívaný milovaný. (As I praise your name – téma tak časté např. u gospelů.)

Ve druhé sloce se hudba mění, stává se hutnější. Přibývají tóny i slova, které ukazují nejistotu vnější, až katastrofickou. Teď tančíme v naší katastrofě – ti dva jsou spolu, pro sebe, spolu tančí, a kontextem je katastrofa, a bude ještě hůř: Hradby na nebi, které blikají hrůzou – ještě vyšší moci jsou nad námi, ještě větší znejistění. To připomíná situaci knihy Zjevení Janova: věř a miluj, i když se budou světy hroutit. Využij tyto šance, žádná další amnestie – vypravěč chce využít i tyto, aktuální šance. Vzdává se čekání na nějakou amnestii, až bude lepší doba. Žijeme teď a tady. Nic jiného nepřetrvává, jak to bylo dříve. (Nothing else remains as once before.) Ta formulace je defektní – a možná právě tím nejvíc mystická. Nic jiného než co nepřetrvává? Asi než naše láska a přítomný okamžik.

Ty pro mne zůstaň nepochybný, i když budou padat říše. Jsem nejistý, neklidný a malý. Ano, jsem nejistý, neklidný a malý uprostřed toho všeho tady ve světě. Posvátné slovo, svazuj mě, urážej, když chválím tvé jméno. I takováto láska, obtížná a provinilá, může být posilou uprostřed neosobních hrůz. Ať dám sám sebe jako oběť. Poklekávající duchu, už nelíbám. Vypravěč už nelíbá zemi, už je povznesen, ve vzpomínce na to, co právě zažil, zažil jako ráj. Hudbu doposlechněte až do konce – až k chrámové velebnosti.

Otázka: v jakých pohybech se vypravěč postupně ocitá? A v jakém nasměrování končí? – a vyplývá z toho něco pro vyznění písně?