Zadáte-li do googlu „spiritualita nevěřících“, odbyde vás stručným Měli jste na mysli: „spiritualita věřících“. V případě sousloví „sklad duší“ však nabídne poměrně širokou paletu.
Počínaje pohádkou, v níž se mj. dozvíme: Tam nahoře je sklad duší. Tam má každej, kdo jezdí na koloběžce, uloženou jednu duši. Z úspornejch důvodů jsou to ovšem ty malý, ty dvanáctipalcový. Nejdřív jsou ty duše jedna jako druhá: všechny černý. Ale na konci každýho roku se sejde nebeská koloběžkářská komise, ta zhodnotí ty jednotlivý borce a přebornice a přiděluje pak na ty černý duše bílý záplaty. … Maj na to takovej tajnej algoritmus, kterej zohledňuje všechno možný: ujetý kilometry stejně jako věk a váhu, míru nadšení, nemoci a zranění, smysl pro fair play, smysl pro tým, organizační práci pro koloběh… Prej jim s tim algoritmem pomáhal nějakej Ota Pavel, kterej jednou napsal v Pohádce o Raškovi, že první cenu ve skocích na lyžích dostala osmdesátiletá babička, která na závody dorazila, zrovna když končily…
přes informaci, že existuje koncept podle kterého Bůh stvořil všechny lidské duše ve stejném čase, a přiděluje je lidem v momentě početí. Podle něj existuje něco jako „sklad duší“ v nebi, kde Bůh duše uskladňuje, a ty duše tam čekají na to, až budou přiděleny k lidskému tělu.
až po stále aktuální znepokojivé prohlášení Nedovolíme, aby se země proměnila v trvalý sklad duší, zatímco Evropa dál funguje, jako by se nic nestalo, jež pronesl před šesti lety řecký premiér Alexis Tsipras tváří v tvář neúnosné situaci uprchlíků v Řecku.