Text: Římanům 8,26–30
Ř 8,26–30: Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.
Jak se vám modlí? My jsme zvyklí tázat se poněkud jinak: Jak se vám bydlí v novém domě? Jak se vám spí po těchhle prášcích? Jak se vám líbí tato písnička? Jak se vám daří? Ale „Jak se vám modlí?“ na to se vás zřejmě dosud nikdo neptal.
Tak tedy: Jak se vám modlí, sestry a bratři? Modlí se vám dobře nebo špatně? Modlí se vám lehce nebo těžko? Pěkně nebo nepěkně? Jak se vám modlí? Inu jak kdy. Někdy to jde docela snadno. Slova sama tryskají z nitra a člověk nemá problém svěřit se Bohu s čímkoli a kdekoli. No a jindy zase slova těžko hledáme. Tak rádi bychom se modlili, chuť svěřit sebe a bližní Bohu nám sice neschází, avšak scházejí nám slova. Všechna dostupná vyjádření jako by postrádala vypovídací hodnotu. Jako by mířila vedle. Pořád ne a ne přijít na to pravé sdělení. Přiznám se, že mne osobně přepadla taková bezradnost po ruském vpádu na Ukrajinu. Jak se má křesťan modlit v takové situaci? Jistě se lze přimlouvat za ohrožené ženy a děti, ale mám v modlitbě prosit třeba o přesnou mušku pro ukrajinské vojáky? Anebo se mám modlit, aby už někdo konečně sejmul Putina? Nevím. Nevím, jaká slova použít. A to jsou chvíle, kdy se mi modlí těžko.
Asi na tom budete podobně. Ono nelze vždycky snadno od rozčarovaného pohledu na svět přeskočit k důvěrné modlitbě. My nejsme stroj na modlitby. Neumíme každou situaci jako mávnutím kouzelného proutku přežvýkat do modlitební výpovědi. Jsou chvíle, kdy se ocitáme před Bohem, rádi bychom něco přiléhavého, patřičného řekli, ale nemáme co. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, líčí apoštol Pavel zkušenost, kterou udělali mnozí věřící. (v. 26) Nevědět jak na modlitbu. Vědět, že je zapotřebí se modlit, ale nevědět odkud začít.
Jak se vám modlí? Vstupuje se vám do modlitby snadno, anebo je vaše modlitba lopotné klopýtání? Zde je nutno jasně říci: Ani jedno není špatně. Blaze vám, když se vám modlí dobře. Když nic nepřekáží vaší promluvě k Bohu. No a na druhou stranu, když se vám dobře nemodlí, ani tehdy nejste ztraceni. Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá. (v. 26) Chápete? Já úplně ne, ale cítím, že tady apoštol Pavel vystihl cosi velice hlubokého. Když já nejsem schopen kloudné modlitby, Boží Duch je mi nablízku a pomáhá mi. Pomáhá mi právě s modlitbou. Doplňuje, co postrádám, co mi nejde. Jak tohle přesně funguje, nechápu, ale tuším.
„Jak se vám modlí?“ není pouze otázka dnešního kázání. „Jak se vám modlí?“ se zajímal i apoštol Pavel u svých přátel, čerstvých křesťanů. U těch, kteří zakládali první křesťanská společenství a tvořili ranou církev. K víře přišli teprve nedávno. Rozkoukávali se a často si s sebou nesli kus svého pohanského dědictví. Vyrůstali v prostředí, kde na božstva bylo zapotřebí nějak zapůsobit. Přinést jim uctivé oběti anebo vyslovit náležité modlitby. „A jestli oběť nějak pokazíš či modlitbu nějak pokroutíš, tak si dej bacha. Vzývaní bohové se na tebe mohou vykašlat, nebo tě mohou dokonce potrestat.“
I v novém prostředí církve dále mnohé čerstvé křesťany svírala stará úzkost: Modlím se správně? Působím správně na Boha? Pronáším správná slova? Zaujímám při modlitbě správný postoj? Apoštol Pavel má pro tyhle sevřené lidi dobrou správu. Má pro ně osvobodivé evangelium. Sám Bůh se stará o naši správnost. Které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. (v. 30) Ne my jsme zdrojem spravedlnosti, nýbrž Bůh. Což se promítá i do modlitby. Bůh od nás nevyžaduje přesná slova, pečlivé postoje, vytříbené city, nazdobené umění. Toho není k modlitbě zapotřebí. Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha. (v. 28)
Jak se vám modlí? Pokud lehce, buďte rádi. Pokud těžko, netrapte se tím. Už nejste pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. (Mt 6,7) Na slovech samotných při modlitbě zas až tak moc nezáleží. Události a zážitky a starosti se někdy prostě nedaří vtěsnat do lidského mluvení. Někdy můžete dlouho sedět se sepnutýma rukama a skloněnou hlavou a nejste si vůbec jisti, zda k modlitbě došlo. Pavel nás povzbuzuje: Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá. Bůh doplňuje, co nám schází. O porozumění je postaráno. Takové je dílo Ducha: Důvěra, že Bůh mi rozumí. Rozumí mým slovům, když mluvím. Rozumí mému srdci, když nemám slov a mlčím.
Duch svatý není návodem na modlitbu, není dodavatelem správných slov nebo správných pocitů. Duch svatý je prostorem modlitby. Bezpečným prostředím, v kterém – když se Bohu otevřeme – nám nehrozí kritika, že nám něco chybí. Nepovedené, neúplné modlitby nám Bůh nebude vyčítat, neboť Duch přichází na pomoc naší slabosti. Všechno nemusíme zvládnout my sami. Stejně jako spása i zdařilá modlitba je Božím dílem. Není z nás. Ani jedno není postaveno na mých výkonech. Boží Duch nám dodává jistotu, že naše pokusy Boha oslovit jsou Bohu dost dobré. Na tom Bohu záleží, abychom k němu měli důvěru, že jsme slyšeni vždycky a nikdy nejsme sami.
Jak se vám modlí? Zřejmě všelijak, ale vždycky prosím mějte důvěru, že Bůh vás slyší a rozumí vám. Schválně se rozhlédněme po Bibli i po církvi, jak různě je tato důvěra formulována. Apoštol Pavel píše na jiném místě, že nám nebyl dán duch otroctví, nýbrž Duch synovství, v němž voláme „Abba, Otče“. Právě kvůli modlitbě nám to Pavel říká, abychom se k Bohu obraceli s důvěrou jako dítě ke svému rodiči, jako k otci či matce. Anebo nahlédněme do římskokatolické bohoslužby. Modlitba Páně je tam uvedena slovy „odvažujeme se modlit“. Čili nemáme strach, jsme svobodni od obav, že naše modlitba bude nedostatečná, Bohu protivná. Anebo úplně jiný příklad. Počátkem 20. století se v černošských sborech v USA rozmohla tzv. modlitba v jazycích. Lidé pronášejí modlitby nesrozumitelným jazykem, poskládaným z nahodilých zvuků. Lidé tomu nerozumějí, ovšem modlitebník má hlubokou důvěru, že Bůh jej chápe. A o to v modlitbě jde především. Toto mezicírkevní hnutí se označuje jako letniční. Rozšířilo se po světě, zejména v Latinské Americe. Pořád jde však o totéž. Duch pomáhá naší modlitbě a probouzí v nás důvěru, že se Bohu lze svěřit skutečně se vším, třebas i sebevíc nesmyslným.
A ještě jedna pozoruhodná souvislost. Je psáno: Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá. Hned na první stránce Bible je psáno: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná… Ale nad vodami vznášel se duch Boží. (Gn 1,1n) Už na samotném prvopočátku, když vznikal svět, je pro jistotu přítomen Boží Duch, který si později, až vznikne člověk, vezme na starost naše lidské modlitby. Už v první den stvoření je pamatováno na to, abychom se mohli s důvěrou v Duchu modlit.
Sestry a bratři, přeji vám, aby se vám dobře modlilo. A kdyby se vám dobře nemodlilo, buďte klidní. Bůh sám doplní, co vaší modlitbě schází. Amen.