Dneska jsem měl krásnej sen. Procházel jsem se po antikvariátu a sháněl knížky od Haruki Murakamiho. Měli jen Kafku na pobřeží, s velkýma ilustracema. Moc pěkná, ale docela drahá a navíc už jsem ji měl přečtenou, tak jsem ji tam s váháním nechal. Pak jsem si zašel odpočinout do tamní kavárny. Sednul jsem si ke stolu, cosi si objednal a za chvíli mi přinesli vodní dýmku. Trochu jsem se divil, neměl jsem dojem, že bych si o ní říkal. Za chvíli se dlouhej stůl kolem dýmky začal plnit jídlem. Hotová arabská hostina, humus, pita chleba, baklava, nač si vzpomenete. Kolem se rozesadilo spousta veselých muslimů, aby slavili nějakej svátek. Na poslední volnou židli vedle mě si v bílým sednul papež František. Chytli jsme se všichni dokola za ruce, já Františka a začala se před jídlem zpívat nějaké muslimská předjídlová písnička, arabsky. My s papežem jsme neznali slova ani řeč, tak jsme se jen ladili do melodie. Společně v notě protestant, katolík a muslimové. Když se dozpívalo, František se zvedl, uctivě se rozloučil a já se probudil.
Vzpomněl jsem si na to, když jsem si po ránu v Protestantu četl o Hansi Küngovi. Nevím, jestli to nějak souvisí s kázáním o Babylonský věži, co připravuju na neděli, nebo spíš se svatodušníma svátkama…
Michael Pfann na Fb 21. 5. 2021