Probíhající změny v naší zemi staví církev do nové situace. Otvírají se nové významné možnosti, ale zároveň se zvýší i odkázanost církve na vlastní hospodářské zdroje. Podle okolností může ČCE chybět až 12 miliónů korun s následným nárokem na zdvojnásobení obětavosti členů. Jde zatím samozřejmé pouze o předběžné odhady, chce-li však církev v budoucnu obstát, je třeba hledat včasnou orientaci a přiměřená řešení.
Předpokládáme-li, že plat duchovních by měl odpovídat platům srovnatelných kategorií (podle Výnosu FMPSV ze dne 12. 9. 1984 o odměňování THP a Vyhlášky FMPSV ze dne 30. 10. 1989 o odměňování pracovníků v malých organizacích) a bereme-li v potaz 270 kazatelů, 13 seniorů, 4 duchovenské tajemníky a 1 člena SR, 1 náměstka a 1 synodního seniora, měl by se průměrný měsíční plat duchovního brutto pohybovat v limitech 2374–3835 Kčs. V dalším pracuji s průměrem 3200, který představuje 57% ohodnocení z možného rozpětí Kčs 1461,–. Nástupní plat, který lze použít pouze po dobu jednoho roku, jakož i platy diakonů, pomíjím.
Z tohoto platu by měli duchovní hradit nájemné i provoz svého bytu, což lze provést několika různými způsoby: a) odečtením od hrubé mzdy, tedy redukcí platu; b) skutečným peněžním placením; c) bezhotovostním proúčtováním mezi synodní radou jako zaměstnavatelem a sborem jako vlastníkem bytu. Zde bude nutno uvážit, jak který způsob ovlivní výši srážek a odvodů nemocenského na jedné straně, a výši nemocenského a důchodového základu na straně druhé.
Podle stavu a vybavení většiny far lze odhadnout hodnotu nájemného a sborem hrazený provoz bytu podle dnešních cen na nejméně Kčs 600,– v průměru. Je však nutno předpokládat zvýšení nájemného a počítat tedy – skromně a v průměru – Kčs 950,– na jeden byt.
Dnes má naše církev 244 duchovních, na jejichž platy pobírá dotaci 6,75 miliónů Kčs ročně (včetně 15% nemocenského), což činí průměrný plat 2005 Kčs. Po připočtení dnešní uvažované hodnoty bydlení 600 dostáváme současný průměrný plat duchovního v naší církvi 2605 Kčs brutto.
Vyrovnání platů duchovních na obecnou úroveň tedy znamená zvýšit průměrný plat z Kčs 2605,– na 3200, tj. o Kčs 595,– měsíčně. Po předpokládaném zvýšení nájemného dojde v průměru k poklesu reálného platu o Kčs 350,–, tj. k zvýšení o Kčs 245,–. Je ovšem pravděpodobné, že tuto částku pohltí reálné zvýšení cen potravin, dopravy a energie.
Plné duchovenské obsazení naší církve představuje 290 osob. Mzdové nároky činí 290 × 3200 = 928 000 + 15 % = 1 067 200 Kčs. Celkem ročně to dělá Kčs 12 806 400 Kčs. Při kompenzaci úhradou za bydlení výhledové Kčs 950 je to celkem o 3 306 000 Kčs méně, tedy 9 500 400 Kčs. Pokud budeme nadále dostávat státní dotace v nezměněné výši Kčs 6 750 000, chybí nám dnes na plné pokrytí všech uvažovaných duchovenských míst Kčs 2 750 400 ročně.
Ať již půjde o vyrovnání platů duchovních na obecnou hladinu či o plné pokrytí platů z prostředků církve, vždy bude záležet velmi mnoho na počtu těch, kteří církev podporují salárem, sbírkami a dary. Úvahy o pokrytí potřeb z jiných zdrojů (např. podnikáním) jsou zatím nedořešené jak z hlediska ekonomického, tak teologicky etického. O počtech dárců nám skutečné údaje chybí, odhaduje se však 1/3 členů, tj. při střízlivém hodnocení 36 000 dárců. Vykazovaný celkový salár Kčs 4 867 266,– ročně činí průměr Kčs 135,– a vykazované celkové sbírky Kčs 3 766 645 činí průměr Kčs 104,60,–. Celková roční obětavost průměrného dárce je tedy Kčs 240,–. Při stejné základně by se musela zvýšit obětavost na vyrovnání, resp. pokrytí platů duchovních: a) při zachování státních dotací o 2 750 400 : 36 000 = + 76 Kčs na plátce, tj. o 32 %; b) při zrušení státních dotací o 9 500 400 : 36 000 = + 264 Kčs na plátce, tj. o 110 %.
Jsou zde ovšem další nesnáze: dobrou 1/3 dárců tvoří důchodci. Průměrný důchod je prý Kčs 1500,–; minimální (existenční) Kčs 1200,–. Vezmeme-li i jen plánované zvýšení cen potravin (o 1000 Kčs na osobu a rok), dopravy, nájemného a energie, přiblíží se dnešní průměrný důchod důchodu minimálnímu a téměř 1/2 důchodců, tj. 1/6 dárců nebude svou obětavost příliš zvyšovat. Tím klesne základna z 36 000 na 30 000. Dále se hovoří o 10% nezaměstnanosti a nezaměstnaní patrné rovněž nebudou svou obětavost vůči církvi příliš zvyšovat. Zůstaneme-li tedy u 27 000 potenciálních progresívních dárců, musíme předchozí odhad korigovat takto:
- 2 750 400 : 27 000 = + 102 Kčs, tj. zvýšení o 42 %;
- 9 500 400 : 27 000 = + 352 Kčs, tj. zvýšení o 147 %.
Takové výrazné zvýšení nezdá se v tuto chvílí reálné, je tedy třeba uvažovat o náhradních řešeních: 1) Sníží se počet duchovních, sbory se budou spojovat a budou využívat kazatelů seniorátních, celocírkevních a laických; 2) Duchovní připustí ohodnocení na spodní hranici tarifů a tříd, popř. budou zaměstnáni pouze na částečný úvazek a budou si podle své vůle hledat souběžný pracovní poměr. Pokud by duchovní přistoupili na spodní hranici, nárok na zvýšení obětavosti by na jednoho dárce činil při samofinancování 229 Kčs, tj. o 96 % více než dosud.
Pokud na princip samofinancování církev přistoupí, pak duchovního na sboru unese (průměrně) 125 dárců progresívních, tj. 167 všech, tj. 502 členů. Při současné obětavosti by uživily své faráře pouze sbory nad 502 členy. Upozorňuji ovšem, že jde o odhad již několikrát zprůměrovaný, a tedy velmi nespolehlivý. Nedokážeme-li navíc obsadit všechny sbory, pak je pravděpodobné, že sbory neobsazené nebudou obětavost ve prospěch sborů obsazených patrně ochotny zvyšovat. Tím se naruší dosavadní ekonomická integrita církve a bude nutno uvažovat vůbec o zachování instituce „duchovního na sboru“ jakožto „duchovního pro sbor“.
Z výše uvedeného vyplývá, že případné samofinancování církve není pouze záležitostí hospodářskou, ale že hluboce zasáhne do způsobu života celé církve, do postavení duchovních, do způsobů duchovenské práce, do typu zbožnosti apod., pokud přirozeně nepovede k úplnému rozkladu a rozpadu církve.
Považuji proto za velmi potřebné začít promýšlet množství závažných otázek, z nichž některé tu závěrem nastíním:
- Jak hodnotit výdělečnou, podnikatelskou a spekulační činnost církve a sborů v oblasti hospodářské a finanční? Má církev žádat zpět „svůj“ majetek, ať již naturálně, peněžně či formou důchodů?
- Lze uvažovat o snížení počtu duchovních? Jak hodnotit spojování sborů, práci duchovních na částečný úvazek, spojování duchovenské práce s civilním zaměstnáním? Lze organizovat duchovenskou práci jinak než formou individuálního rozmísťování na sborech?
- Lze podstatněji zvýšit a systematizovat úlohu laických pracovníků a dobrovolných kazatelů ve sborech? Jak zabezpečit reprezentaci malých sborů a kazatelských stanic fakticky bez staršovstva?
- Lze se odvážit nových výbojů na nových působištích, na sídlištích, mezi Romy atd.? Lze se odvážit stavět nová střediska a kazatelské stanice?
- Lze sbory přestrukturovat podle spádových oblastí či jinak? Jakou strategií? Jakou hodnotu má tradice? Jak se postarat o zbytky věrných? Co s nadbytečnými kostely a budovami?
- Lze vytvářet ekumenické sbory v místech, kde dnes působí vedle sebe sesterské církve, a ekumenická střediska na vyhlédnutých působištích? Jak mohou ekumenické sbory pracovat, hospodařit, konat svou práci, vyvíjet činnost?
- Jak postavit platový řád pro pracovníky církve? Co s naturální složkou mzdy a s honorováním služebnosti? Jak provádět výplaty? Jak kompenzovat hospodářskou závislost duchovního na sboru a jeho sponzorech a prominentech?
- Jak chápat, řešit a kompenzovat hospodářskou dezintegraci církve, princip samofinancování sborů a určující úlohu peněz v církevní práci?
- Jak vytvářet repartiční klíč?
- Jak zlevnit, zefektivnit a zlepšit provoz, správu a řízení sborů, seniorátů, církevních orgánů? Je účelné měnit úlohu a strukturu seniorátů?
- Jak hodnotit práci duchovních ve státních službách jakožto učitelů státnosti, občanské mravnosti a křesťanských ctností?