Protož, věrný křesťane, hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti; neboť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné, jenž jest odloučení věčné od milosti Boží. Mistr Jan Hus
Když se předloni a loni a ještě v loňských listopadových dnech u nás ozývalo volání po svobodných volbách, rozumělo se tomu tak, že se patrně budou sice konat v dosavadních politických a společenských poměrech, ale že občané, kteří s těmito poměry nesouhlasí, budou moci svůj nesouhlas zjevně vyjádřit. Mezitím se však staly veliké věci, starý politický a společenský systém se zhroutil a naše republika se opět stala demokratickým státem. Červnové volby mají tuto skutečnost potvrdit.
Zatím to budou volby do federálního shromáždění a národních rad; volby do nižších zastupitelských sborů budou následovat později. Kandidátní listiny předložilo dvacet tři politických stran a občanských hnutí, některé z nich pravděpodobně jen v českých zemích a některé pouze na Slovensku. Strany, které nedosáhnou pěti procent odevzdaných hlasů, zůstanou bez parlamentního zastoupení. Myslím, že jich bude většina. Volební zápas bude tedy probíhat v podstatě mezi dvěma hlavními partnery, Občanským fórem a komunistickou stranou. Ta je zatížena dědictvím své neblahé minulosti, s níž se nedokázala náležitě vypořádat. A dosud v ní existují vlivné síly, které by si přály návrat starých časů. Občanské fórum vystupuje jako vítěz listopadové revoluce a původně mělo být širokým občanským blokem v jehož rámci by se jednotlivé politické směry formovaly jako frakční skupiny. Některé z nich se postupně osamostatnily a vydaly vlastní cestou. Tou již od začátku šly zbývající strany bývalé Národní fronty, lidová a československá socialistická (původně národně socialistická). Činnost obnovila československá sociální demokracie. Vedle toho jsou zde strany nové, bez tradice nebo se zcela změněnou tradicí, jako je strana zelených, strany zemědělské či rolnické, republikánská unie se svými pravicovými spojenci atp.
Je těžko odhadovat výsledek voleb. Nejen proto, že byl u nás na dlouhá desítiletí přerušen normální politický život a nové generace mu jen pozvolna a nesnadno přivykají. Ale zejména proto, že se velice změnily někdejší společenské struktury. Docela jiná je situace na vesnicích, zmizel živnostenský stav, neexistují svobodná povolání, ani dělnictvo už není kompaktní veličinou, jakou bývalo kdysi. Opětovně prováděný průzkum veřejného mínění nedává uspokojivou odpověď. Vykazuje vysoké procento těch, kdo se dosud nerozhodli, a právě jejich rozhodnutí může značně ovlivnit skladbu příštího parlamentu.
Mluvíme-li o výsledku voleb, nemáme v první řadě na mysli, kolik mandátů která strana získá. V těchto volbách jde o víc – o to, zda rozhodným způsobem zvítězí demokratické síly. Zda získají takovou převahu, aby se mohly úspěšně pokusit realizovat nadšená předsevzetí sametové revoluce a nebyly nadále svazovány nutnými a nepříjemnými kompromisy u kulatých stolů. Zda se v novém federálním shromáždění (a v národních radách) vytvoří takové podmínky, aby mohla vzniknout státotvorná vládní většina a proti ní neméně státotvorná opozice. Zda už nebude třeba používat taktiky, a místo toho se vždy prosadí skutečná odpovědná vůle, a zda to vždy bude vůle dobrá.
Tomu se říká normální politický život. Nový parlament by měl k němu položit základy. A měl by hned od začátku připravovat optimální situaci pro další volby, k nimž má dojít po dvou letech, a které by už měly být volbami opravdovými, rozhodováním mezi politickými směry a stranami, mezi jejich programy a jejich vůdčími osobnostmi – které by už nemusely být referendem.
Neboť letošní červnové volby bezesporu referendem budou. Konstatovala to i synodní rada ve svém předvolebním provolání, když upozornila, že mezi uchazeči o hlasy voličů jsou lidé, kteří „touží po moci“ – rozumí se po absolutní nekontrolované moci, kterou si přivlastnili a které zneužívali po čtyřicet let. Synodní rada rovněž právem připomněla, že neúčast při volbách, ať už z jakéhokoli důvodu, oslabuje demokratické kandidáty a pomáhá jejich protivníkům. Mohli bychom toto varování ještě zesílit, ale domníváme se, že čtenáři to nepotřebují.
Právě před pěti sty lety, roku 1490, se v Brandýse nad Orlicí sešli tehdejší představitelé Jednoty bratrské a dohadovali se, zda se členové Jednoty a křesťané vůbec mohou podílet na veřejném životě (např. na správě obce) nebo zda se mají držet stranou. Zvítězili zastánci progresívního směru Dokument o výsledku tohoto jednání se nazývá brandýské snesení. K podobnému, byť miniaturnímu „snesení“ budou muset dospět všichni rozumní lidé u nás, ještě než nadejde volební den A budou muset dobře a přesně vědět, koho nevolit. Na tom, koho volit, už potom tolik nezáleží