K vjezdu amerického prezidenta na Hradčanské náměstí
Nešlo to přehlédnout – a mám dvě reference ze dvou pražských sborů, že Obamův projev na Květnou neděli ráno vešel do evangelických kázání. Snad si to musel uvědomit i on – možná ne v té chvíli, ale dříve nebo později. Paralela mezi Ježíšovým vjezdem do Jeruzaléma a Obamovým příjezdem do Prahy, aby tu pronesl zásadní projev k Evropě, se může zdát někomu přitažená za vlasy, jinému až rouhavá – ale co naplat, pronášet na Květnou neděli v čase bohoslužeb projev o míru je čin, který si o to nepřeslechnutelně řekl.
Nepřijel na oslu, ale v ponuré polovojenské koloně uzavřených limuzín a pancéřových vozů, za znatelného přidušení velkoměstské dopravy (což mu rozhodně nezazlívám) a přihlížející byli varováni i před náhlým otevíráním oken a prudkými pohyby. Pokus hodit něco na cestu by mohl být poslední. Spasitel jezdil na otevřeném oslu a kdo chtěl, mohl něco hodit na cestu nebo na něj – jak už to tak s proroky a Božími pomazanými bývá.
To však není výhrada proti americkému prezidentovi. Jde jednak o rozdíl v profesi – prezident není žádný spasitel a nesmí riskovat život, jednak o rozdíl v čase – naše doba je věkem pojišťování a zajišťování, od těhotenské poradny po hřbitov. Nadto vlastníme technologicky vyspělé a demokraticky rozšířené nástroje k likvidaci prakticky kohokoli a čehokoli, takže opatrnosti nikdy nezbývá. A americké volby jsou procedura tak namáhavá a složitá, že zcela chápu jejich úzkost, aby jim zvolený předčasně neodešel (jsou, pravda, země, kde se pár poslanců pohádá, dva onemocní a vymění se vláda – žádný problém).
Samotný projev jsem, jako asi mnozí z vás, částečně slyšel z večerního záznamu a úplně přečetl na internetu. Líbil se mi, protože spojil realistický politický pohled s něčím mezi Martinem Lutherem Kingem a Václavem Havlem. Totiž s působivou symbolikou a odvahou k naději. O suverénním zvládnutí politicko-historických souvislostí a jejich inteligentním využití mluvě, neboť to mezi dnešními politiky není samozřejmost.
Žijeme ve světě plném problémů, které naléhavě potřebují řešit, nemají-li nás ohrožovat a možná zničit. Způsob, jakým jsme se o to dosud snažili, nebyl ideální, výsledky jsou dvojznačné. Proto se pokusme přístup změnit, zapojit do řešení co nejvíc lidí, snažme se hledat řešení s nimi, ne proti nim – a doufejme, že to ponese plody. Vždyť si nakonec všichni (nebo skoro všichni) přejeme žít v míru a pokoji – když pro to něco uděláme, mohlo by se to podařit. Tak jsem rozuměl projevu amerického prezidenta.
Nevyhlásil národům pokoj (vždyť je to politik, ne Mesiáš), ale nabídl jednání o tom, jak se přiblížit k pokojnějšímu spolužití ve světě. Navíc, nebyla to univerzální vize mírového světa, ale nástin, jak hodlají postupovat Spojené státy a nabídka ke spolupráci. Že někde za tím probleskovala „pax americana“? Asi ano, ale určitě méně, než u předcházejících administrativ. Napadlo mne také, že oposlouchaná fráze „partnerství pro mír“ je v Obamově podání o něco méně frází. Ne, že by se jí nemohla zase stát, ale alespoň jí otevřel možnost, aby získala obsah a frází být přestala.
Projev amerického prezidenta, byť byl pronesen na Květnou neděli, je záležitost politická a teologicky bych mu přičetl k dobru, že se z ní nesnažil udělat víc. Své fanoušky (a protože jsem mu fandil během volební kampaně, asi bych se mezi ně měl počítat) určitě nezklamal. A soudím, že musel oslovit i ty, kdo se k němu staví zdrženlivě. Víc od politika nežádejme. Udržet si příznivce a oslovit ty, kdo jsou ochotni naslouchat, je až dost.
Protože politika je vlastně hra – hra vysoká a ovlivňující životy lidí, ale přece jenom hra. Proto se také do politiky vstupuje a z politiky odchází, hráči se střídají a mění místa… A jako hráč usiluje politik o co nejlepší výsledky na poli rozložení sil, utváření a přetváření společenských struktur, využití kapacit, které má k dispozici. Potřebuje spoluhráče a potřebuje realizační tým, a potřebuje přízeň fanoušků, aby ve hře zůstal. Nepotřebuje učedníky.
Obama vyhlásil pokud možno realistický politický program mezinárodní politiky pro několik příštích let. Naznačil, o co mu jde a podle jakých pravidel hodlá hrát, a vyzval ostatní, aby se připojili. Podaří-li se zapojit co nejvíc partnerů a hrát přitom fér (což je v politice mimořádně obtížné, neboť tato hra přímo vyzývá ke švindlování), může se svět stát místem o něco pokojnějším a lepším. Víc si politik nemá přát. Protože politik svět nezachraňuje a nezachrání (se „zachraňováním míru“ pro Evropu máme jakési zkušenosti). Jen se ho snaží přizpůsobit potřebám svých fanoušků, aby se jim lépe žilo, přičemž nemůže nebrat ohled na ty nejsilnější a nejvlivnější přívržence a jejich zájmy. Je-li politikem moudrým, dnes už dobře ví, že musí aspoň trochu brát ohled na všechny, jinak mu ti, které přehlíží, budou škodit – u somálských břehů, v Afghánistánu, ale třeba i na Manhattanu. Potřebuje nabídnout přijatelné změny i svým odpůrcům, aby s nimi místo válčení mohl obchodovat.
Zvěst Květné neděle je o něčem jiném. Pro záchranu je třeba měnit nikoli struktury, ale lidi. Zachránce, nebo, jak se dnes s oblibou říká – spasitel, nepotřebuje fanoušky, ale učedníky, aby v jeho díle pokračovali a získávali další a další. Nejde o změnu světa podle našich potřeb, aby se nám lépe žilo, ale o změnu nás samých, abychom lépe žili. Proto stát se učedníkem není bezbolestné a snadné a spasitel získá fanoušky leda omylem a nakrátko. Do týdne zjistí, že to není podle jejich a budou chutě křičet ukřižuj.
Má-li být náš svět lepším místem k životu, potřebuje dobré politické hráče a rozumná a přitažlivá pravidla, aby je co nejvíc lidí přijalo. To by však bylo málo. Potřebuje i ty, kdo jsou ochotni nejen poctivě hrát a výhodně obchodovat, ale něco obětovat, pomoci a posloužit. To není popisem práce politika, ale nikde není psáno, že by to tak trochu nemohla dělat i dobrá politika. Proto jest si přáti (jak by řekl náš ministr zahraničí v demisi), aby hlas toho přijíždějícího na oslu byl slyšet i v pancéřovaných limuzínách za neprůstřelným sklem. Jako umírněný fanoušek nového amerického prezidenta doufám, že slyšet je a bude a že ho ti nejvlivnější fanoušci nepřekřičí, což by jim mohlo být ke krátkodobému užitku a k věčné škodě.
Na pondělí velikonoční mudroval Jindřich Halama