s ing. Petrem Ženatým, vedoucím ekonomem synodní rady ČCE, rozmlouvá Ezediáš Pumlan
Ing. Petr Ženatý, nar. 1945, pochází z farářské rodiny. Vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě, obor ekonomika, pracoval mj. v Kovohutích Břidličná a na Generálním ředitelství Kovohutí v Praze. Má tři děti, žena je učitelka. Do Kanceláře synodní rady nastoupil jako vedoucí ekonom v březnu 1993.
Pane inženýre, v Kanceláři synodní rady jste půl roku. Jak se vám líbí vaše práce?
Každá práce má své lepší i horší stránky. Velkým kladem je, že pracuji mezi slušnými lidmi. Na druhé straně jsem byl zvyklý pracovat v organizacích s jednoznačnou strukturou pravomocí a odpovědností, pochopitelně i sankcí. Řízení probíhalo na základě příkazů, které se četly a většinou i včas plnily. Neplnění úkolů mělo zřejmý dopad. V takových podmínkách se ekonomická a hospodářská činnost zajišťuje lépe. Vadí mi například, když na základě požadavku rozešle KSR na sbory vysvětlující materiál k nějaké problematice, a pak ještě další měsíce musím znovu písemně odpovídat na dotazy, které se této problematiky týkají. Na některých sborech se prostě dopis založí (aspoň doufám), aniž by se četl. To příliš nepovzbudí.
Úsek hospodaření nemá mezi členy církve nejlepší pověst…
V minulých letech se tu vystřídala řada pracovníků. Platově to nejsou místa lukrativní, práce je mnoho. Navíc z rozhodnutí synodu začala církev podnikat – bylo založeno několik účelových zařízení. Metodika vedení církevního účetnictví a metodika podnikatelská jsou podstatně rozdílné a každý praktik vám potvrdí, že vůbec nejde o jednoduché věci. Už jenom zajistit propočet výplat pro cca 250 pracovníků, kteří mají pracoviště po celé republice (výplaty mezd duchovních zajišťuje KSR, nikoli okresy), není nic jednoduchého. Stav hospodaření církve má daleko k dokonalosti, ale jako dlouholetý praktik mám úctu k těm, kteří tuto práci dělali a mnoho vděku za ni doposud nesklidili.
V současné době čekají církev velmi závažná rozhodnutí. Bude třeba velmi přesně definovat, jakou činnost církev po svém ústředí vlastně požaduje, v jakém rozsahu atd. Zároveň bude muset pro své pracovníky vytvořit podmínky, finančními počínaje, kvalitou vybavení pracoviště konče. Za půl roku, co tu jsem, už vím, že to nebude jednoduché.
Ve většině podniků a organizací přicházejí do vedení mladí lidé, nedeformovaní praktikami minulosti. Myslíte, že by obdobná změna prospěla i KSR?
Je to otázka míry – jak zkušenosti a deformovanosti nás, kteří jsme několik desetiletí v minulém systému pracovali, tak nedeformovanosti a nezkušenosti vás mladších. Je jisté, že takováto obměna je v každé organizaci prospěšná, v církvi však vidím ještě jeden problém: říká se, že politika vyžaduje nejlepší lidi, ale těm nejlepším se do politiky nechce. Nemáte pocit, že církev je v obdobné situaci?
Kde vidíte v hospodaření církve největší problémy?
Je to především metodika řízení. V posledních letech se velmi významně změnily prakticky všechny předpisy a v návalu běžné administrativy na metodickou práci zatím nezbývá čas.
Velkým problémem bude rozestavěnost v církvi. Je tu i do budoucna vázána taková potřeba finančních zdrojů, že bude nutné udělat v této oblasti pořádek.
Dalším problémem je stav podkladů, s nimiž KSR pracuje a které mají jen velmi omezenou vypovídací schopnost. Podklady ze sborů, schválené seniorátními výbory, bývají nepřesné, obsahují dokonce součtové chyby. Zpracovat pak údaje o celkovém stavu financí v církvi je práce neradostná.
Zdá se, že velkým problémem je také neujasněný vztah synodní rady k účelovým zařízením, zejména Diakonii a Jeronýmově jednotě.
Co se týče Diakonie, jde o technický problém. Postavení Diakonie musí být v církevním zřízení vymezeno tak, aby odpovídalo obecně závazným nařízením. Dále bych o tom nemluvil, protože plně definovat tento problém v krátkosti nelze.
Pokud jde o Jeronýmovu jednotu, mám za to, že dosavadní způsob hospodaření z mnoha důvodů (celková změna situace, zvýšená samostatnost v rozhodování sborů, financování státními orgány a sponzorování, inflace, připravovaná odluka atd.) neodpovídá současným, ale i budoucím potřebám církve. Podali jsme proto návrh na změnu způsobu hospodaření výročnímu shromáždění Jeronýmovy jednoty, který měl řešit situaci tak, ’aby všechny dary věnované v dobré víře ku prospěchu církve opravdu nesly potřebný užitek. Návrh nebyl přijat, ale v každém případě – znovu opakuji – v nejbližší době se nevyhneme úkolu stanovit, projednat a schválit taková pravidla hospodaření, aby se o církevních prostředcích rozhodovalo kvalifikovaně a skutečně ve prospěch církve.
dokončení příště (po synodu ČCE)