a také ženy moudré, zdatné, laskavé, půvabné a něžné je mi blízká v článku bratra faráře Pavla Keřkovského Proč by měli křesťané snažně žádat parlament o ratifikaci Istanbulské úmluvy (Pt č. 8). Srdečně podporuji také jeho nápad, aby příštím seniorem ČCE nebyl zvolen muž, nýbrž žena – snad podle principu „kvót“ střídáním podle pohlaví (genderu). V knížce, kterou jsem právě odevzdal do tisku, se profiluji jako rozhodný feminista a za jednu z hlavních úloh naší doby označuji překonání tisíciletého útlaku žen muži. Nebyl snad sám Ježíš Nazaretský zavražděn mj. proto, že se postavil proti tuhému, často krutému židovskému patriarchalismu jeho doby?
Rozpaky některých křesťanů ve vztahu k Istanbulské úmluvě Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí se Keřkovský snaží překonat kritikou dopisu, kterým se obrátili zástupci osmi (ve skutečnosti sedmi – pozn. red.) křesťanských církví na poslance v roce 2018. V tomto varovném dopisu se říká, že Úmluva „obsahuje řadu nepřijatelných, pro státy a kulturu Evropy autodestruktivních prvků“. Keřkovský v něm vidí projev toho, že „většina církevních představitelů zavírá oči před nouzí znásilňovaných a diskriminovaných“. V závěru článku pak vyzývá, abychom ve sborech rozvíjeli aktivity v duchu Úmluvy a abychom podporovali práci odpovídajících neziskových organizací – „byť je ČCE v křesťanském moři odpůrců istanbulské smlouvy ostrůvkem“.
Keřkovského přísný soud nad představiteli sedmi církví (a také KDU-ČSL) samozřejmě chápu jako řečnickou nadsázku, stejně jako expresivní obraz ČCE coby ostrůvku v moři odpůrců. Bojím se však, že někteří z nich, a také členové jejich církví, se budou cítit dotčeni, ba uraženi. Přitom pro ČCE, stejně jako pro všechny české křesťany, je životní nezbytností rozšiřovat a prohlubovat ekumenickou spolupráci, nikoli se vůči jiným církvím vymezovat. Potřebujeme trpělivý dialog spočívající především ve snaze pochopit stanovisko druhé strany a v úsilí o vzájemné porozumění i tehdy, když shody není (zatím) možno dosáhnout. Mohl by bratr Keřkovský doplnit svůj článek v tomto směru?
K tomu, abych se mohl zasvěceně vyjádřit k celku Úmluvy a tedy i k „dopisu osmi“, mi chybí dostatečné vzdělání jak teologické, tak právní a politologické. Jde o rozsáhlý a složitý dokument. I laikovi je však zřejmé, že Úmluva daleko přesahuje oblast vymezenou jejím názvem. Za něco, co je nesporné (ochrana žen před násilím), se tak trochu schovávají i věci, které už tak nesporné nejsou. Jak to nedávno pregnantně vyjádřil Daniel Hůle, uplatnění Úmluvy může přispět k účinnější ochraně obětí násilí, dokument však vede „mnohem dál a neznámo kam“.