Dt 30,19–20
Již mnohokrát byla situace mezi lidmi po listopadu 1989 přirovnávána situaci Izraelců vycházejících z Egypta. Rychlé zapomínání, strach před komplikacemi, nevěra, nestatečnost – to byly a stále jsou častí hosté člověka, majícího stát na vlastních nohách.
Srovnávání však může pokračovat. I když stojíme na počátku třetího roku svobody, stále máme před sebou něco neznámého. I staří Izraelci ve chvíli, kdy zaznívají slova zachycená v 30. kap. Deuteronomia, stojí na počátku – vstupu do země, kterou jim Bůh slíbil, o které mnoho slyšeli, a přesto je to krok do podmínek života zcela zvláštních. Tenkrát také mohli vyslat předem zvědy, aby tuto zemi prohlédli a připravili na její podmínky přicházející bezdomovce. Zvědové přinesli zprávy velice rozporné – země úrodná, ale nebezpečná. Pochopitelně zprávy tohoto druhu také příliš klidu nepřidaly. Touhy, zda se nevrátit zpět, k minulému, jsou zase na pořadu dne; obavy, zda nové podmínky k životu jsou k unesení, narůstají a získávají obludné rozměry. Do takové vnitřní situace Izraelců promlouvá Mojžíš a připomíná jim minulost, vše, co prožili, co poznali i to, co jim bylo dáno. Měli tenkrát dost času, a tak mohli zpětně prožít vše podstatné a znovu přemýšlet nad možnostmi, před kterými stojí a ze kterých mohou volit. Jedno však bylo jasné už tehdy – přechod přes hranice zaslíbené země nic neřeší, stejně jako změna letopočtu v průběhu jedné noci. Hranice i letopočty překračují titíž lidé, změna životních podmínek či cifry příliš neproměňují. I když takové výrazné momenty mohou být významné proto, že právě při nich člověk promýšlí souvislosti života v širším záběru. Proto Izraelci slyšeli, že jim Bůh předložil život i smrt, požehnání i zlořečení. Jestlipak se dokážeme ohlédnout a spatřit ve své minulosti i tento závažný rejstřík. Balancovali jsme i mezi těmito hodnotami, které ovlivňují nás samé víc, než dokážeme připustit.
Je zřejmé, že lid vidící svou existenci tak vyhrocenou, přitaká kladné hodnotě – životu. Takové rozhodnutí se dá čekat. Vzpomeňme na davové přísahy na náměstích v listopadu ’89, kdy jsme slibovali věrnost kladným hodnotám lidského bytí. To je jedna stránka nás samých – jsme pro to hodnotné, kladné, prospěšné.
Bůh nás zná. Tuší, že se pro to rozhodneme. Proto dodává k tomuto našemu rozhodnutí jednu zásadní podmínku. Vyvol si život, abys byl živ a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život…
V této podmínce nejde tolik o to, co slíbíme na počátku nové etapy života – na hranicích zaslíbené země, na hranicích svobody, či na počátku roku. Tato podmínka podmiňuje volbu života stálým rozhodováním se pro Boha, autoritu života. Zvolit si život a milovat Hospodina svého Boha – to nejsou dvě rozdílné věci. To je teprve celost a plnost existence. Zvolit život a odmítnout to, co k němu patří a co je základem jeho celosti a úplnosti, znamená vyrazit, byť s ušlechtilým předsevzetím, vstříc záhadám a nebezpečím, bez opory, jistoty a záštity.
A k tornu pak už patří jen dovětek – zvolíš-li život a budeš v něm milovat Boha a jeho poslouchat, poznáš teprve pak, kde je založena moc života. Kde skutečně začíná to, po čem člověk někdy jen marně prahne a romanticky sní.
I my jsme na začátku. Dalším začátku. O novém roce víme jen tolik, že bude vyžadovat mnoho naší trpělivosti, síly a rozhodnosti. Můžeme si mnohé slibovat – vydržíme, zachováme si střízlivost a nadhled, neutopíme se do malicherností. Ale už máme zkušenost. Křesťané také nevydrželi a vyrazili za mocí v uplynulém roce. Proto si raději nic neslibujme. Jen si v každém dni nového roku připomínejme, že lidský život je neustálá volba a rozhodování. Neustálá nutnost a potřeba volit mezi dvěma i více alternativami. Neustálé riziko, že šlápneme vedle a mineme se cílem. A zároveň neustálá naděje, že správnou cestu najdeme a budeme ji sledovat.
A navíc – před Bohem nejde jen o volbu něčeho, co se pravidelně opakuje a co není příliš důležité. Mojžíš svému lidu naznačuje, že druh volby, který museli oni a který máme i my, chceme-li žít život pravdivý a hodnotný, podstoupit, je dalekosáhlý. Jde v tom totiž o smrt a zlořečení. O konec bez návratu, ztrátu bez náhrady.
Jde v tom však také o požehnání a život. Plnost bez konce.
Proto se neobávejme zodpovědnosti rozhodovat se a volit. S vědomím víry, že správná bytostná a základní orientace se promítá i do rozhodování všedního dne – komu věřit a naslouchat (tím začínaje) a politickými volbami konče.
Vyvol si tedy život, abys miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na NĚM závisí tvůj život…