Lk 4,16–21
Chodíte do kostela? A když ano, tak proč? Když člověk něco dělá, tak to musí mít důvod. Proč chodíte do kostela? Co z toho máte? Dovedli byste to říct? Zkuste si to říct…
Nejprve se člověk zakoktá, že? (Je to nezdvořilé, se tak ptát.) A pak něco řekne. Já jsem si řekl, že někdo tam přece musí kázat. Někdo možná: vždycky jsem sem chodil. Nebo: někdo musí spočítat peníze ze sbírky. Nebo: Kdo by hrál na varhany. Nebo:
Ale pak by se vám určitě vybavilo, že to nějak souvisí s Ježíšem. Tak kvůli němu sem chodíme? Jak to všechno tady s ním souvisí? A stojí to za to? Musíme to najít!
Nejprve zřejmě musíme najít, proč lidé chodili za Ježíšem tenkrát, když ho mohli přímo potkat, dotknout se ho, podívat se mu do očí, poslouchat ho. Co z toho měli?
Musíme vyloučit možnosti, které způsobují sbíhání lidí dnes: Ježíš nedával peníze, neživil lidi zbůhdarma, nedělal zázraky na ukázku. I ti, kteří s ním zůstávali stále (učedníci), z toho na první pohled nic neměli. Jedli, co jim kdo dal, spali tam, kde (když) je někdo pozval dál. Co z toho měli, že s ním zůstávali? Proč chodili lidé za Ježíšem tenkrát? Dovíme se to? Třeba z něj prostě měli nějaký (dobrý) pocit. Ale pocity se nedají předat. Dovíme se, proč lidé chodili za Ježíšem tenkrát, najdeme, co by to mohlo znamenat pro nás?
Těžko je předat pocity. Proto je dobře, že máme záznam z jedněch bohoslužeb v synagoze, kterých se Ježíš účastnil, kde byli lidé, kteří mu předem nevěřili (jako my) a kterým to musel přímo říct!
V té synagoze to bylo tak: Ježíš přečetl několik vět z Izaiášova proroctví (to nic, to byl takový zvyk) – a pak, kdy všichni napjatě čekali, co teď, co teď řekne, tak řekl jenom: „Dnes se vám to stává skutečností!“ (Co jsem vám četl z Izaiášova proroctví, se vám stává skutečností!)
A tohle je to, co také my hledáme! Stihli jste sledovat, co Ježíš z Izaiáše četl? Přečtěte si to několikrát!
A Ježíš vše nakonec shrnul: „Vyhlašuji léto milostivé od Hospodina.“ Léto (rok) milostivé bylo uzákoněno v izraelském právu (a zřejmě se nikdy moc nedodržovalo). Znamenalo totiž: napravení všeho, co se za čtyřicet devět let života zkazilo, pokroutilo, pokřivilo mezi lidmi. To všechno se padesátým rokem mělo dát do pořádku (dluhy, otroctví…).
Tohle se dálo před Ježíšem! Tohle je zkušenost s Ježíšem, zkušenost, kterou Ježíš lidem umožňoval. (Zraněná srdce jsou uzdravena, zajatí se propouštějí na svobodu, slepí prohlédají…) Co se nahromadilo mezi námi a Bohem (a je toho taková hráz, že už Boha skoro nevnímáme, nechceme ani nedovedeme vnímat) se odstraňuje! Co se nahromadilo mezi námi lidmi jako by bylo odplaveno, není to prý prostě!
Tohle prožívali před Ježíšem. „Léto milostivé“, proto za ním chodili. Co mezi námi a mezi námi a Bohem bylo pokřiveno – je napraveno. Tohle prožívali před Ježíšem: postaru se tornu říkalo (myslím) „ráj“. A tohle se při křesťanských bohoslužbách v kostele znovu děje?.!…