Izaiáš 41,10
Jan Hus, ten stálý hlas do svědomí Čechů, nám svědčí: člověk – i církev a národ – se nedrží svou silou a schopností, ale Boží milostí a mocí.
Svým rodem je každý člověk přirozeně náboženský čili pohanský a modlářský, poněvadž neumí nic než uctívat nějaká božstva čili modly (tělo, ženu, děti, majetek, blahobyt, sport, výtvory umění, techniku, vědu, přírodu a j. a j.) Modlou je vše, čemukoli se člověk oddává jako své spáse a životu. Jsou to dobré stvořené Boží dary nebo lidské výtvory, jež se zbožňováním mění v zlé. J. Kalvín pravdivě říká, že člověk je továrna ustavičné vyrábějící modly. Modly však vraždí své ctitele i samy sebe. A jen z nesmírného slitování zjevil Bůh lidstvu vysvobozující pravdu o sobě Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi a přímo se spojil bytostně s námi v osobě Ježíše Krista a učinil nás v církvi tělem Kristovým. A přece má člověk stálý sklon bouřit se proti Dárci pravdy a života. Už brzy po apoštolích se do církve vloudilo mnoho pohanského (obřadnictví, ctění svatých, Marie, obrazů, záslužnictví, vláda kněžská atd.). Vždyť člověk vězí až nad uši stále v nějaké vlastní filosofii, byt sebe primitivnější, a na ni přísahá, neboť chce věřit vlastnímu rozumování. Vysvobození však v tom není. I theologie se stává spíš filosofií, když manipuluje Slovem Božím podle svého rozumu a nerozumu. Co však je vpravdě theologie? To, aby Slovo Boží uchvátilo nás, náš rozum, vůli a vše k životu v Duchu a Pravdě. To je možné jen podřizováním sebe Slovu zjevenému v Písmu sv. Církvi, jež se tomu zpronevěřila, z milosti zas vrací Bůh Písmo sv. U nás se to stalo tím, že nám Bůh nad jiné dal Jana Husa – ne jen aby Písmo bylo více méně soukromě pouze čteno, ale také aby nadto vykládáno a kázáno: že Bůh vládne a aby církev stále žila ze Slova, jež z Písma zní, aby jím byla reformována, aby bylo odstraňováno to, co ze Slova není. Pobouřilo to mnohé, kteří byli zvyklí na řády i neřády lidsky v církvi zavedené. Byla tím podvracena autorita lidská, jež potlačovala svobodu Slova. Ale potlačen byl už Pán Ježíš Kristus, který je ta vtělená Pravda. Hus hlásal právě tuto Pravdu. Pro něj nebylo jiné pravdy než Kristus. Tím přišel rozhodující úder Božího Slova. Byl to úder Boží lásky. Vždyť jen v Bohu je spása, kdežto z lidí je zkáza. Nezakládat si na svých zásluhách, své ušlechtilosti, vznešenosti, citové vznícenosti! Sebe zavrhovat a velmi střízlivě se dívat na sebe, na své city, rozumy, představy, proti sobě dávat za pravdu Bohu! Sebe si nevážit, Boha v srdci posvěcovat! Cíl a smysl člověka a církve není zůstávat odkázán na vysoké mohutnosti lidských dobrých vlastností, jimiž nesen člověk zapadá jen do své stvořenosti pryč od Stvořitele. Bůh stvořil člověka pro sebe nestvořeného, který je nad vše stvořené. Proto není spočinutí jinde než v Bohu, kterého jsme neodhalili, ale který se nám sám zjevil. Neboj se, já jsem tvá pomoc, já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Nemáš-li pomoc ve mně, nemáš ji už nikde a jsi bezútěšně samoten a sám.
To volá Hus do svědomí Čechů všech věků. I když je i hnutí husitů poskvrněno také násilnostmi (což naprosto nepopíráme a nepopírejme, neboť nic mezi lidmi není bez poskvrn), přece jde o to, co tím Bůh přesto hlásá. Proto je Hus tak velkým darem Božím pro národ a je důkazem, že Bůh nechce nechat církev na světě zhynout. Nejde ovšem o Husa, ale vždy o Krista! Církev evangelická vůbec netrvá teprve od Husa, ale již od zjevení Pána Ježíše Krista vlastně už dávno předtím od Abrahama. A má ustavičně volat celou církev a lidi vůbec: dát se stále zdvihat Božím Slovem z Písma bez lidských přídavků vzhůru nad vše na světě k Bohu a jen v Něho doufat a na ničem stvořeném, sebe vznešenějším, neulpívat.
Žijeme jen ze zázraku: z toho, co vůbec nedržíme my, co se vůbec neopírá o nic v člověku, v jeho fyzické nebo psychické přirozenosti a ve světě, ale jen z toho, co nám je neviditelné, námi neuchopitelné a nepochopitelné, co nemáme v moci my, ale co samo má v moci nás a nás drží. To je Slovo Boží, Bůh sám, zjevený v tom Slovu vtěleném: Kristu. Jen to je záruka života, pravda.
Teď se za „vznešené“ mlčící lžiidealistické přezíravosti jako zátopa kolem šíří bezuzdná zločinnost, pornografie, obscénnost, nestydatost, smilnění; cikánům a jiným se mluví o jejich lidských právech a nemluví se jim o odpovědnosti a povinnostech; a český lid v duchovní prázdnotě – až bezedné – myslí leda jen na bědný chlebíček. A vše se otřásá v základech. Nepůjde-li národ cestou, kterou ukazuje Hus, zajde a nepomůže mu ani nejvyšší moc na světě ani ’největší’ ze svatých na nebi. Hus ukazuje tam, kde jedině je všecka pomoc a život, ke Kristu, bez něhož je hanba žít a hanba umřít, bez něhož je svět nesnesitelný. Amen