Jeden hrabě měl sluhu Roma. A tomu Romovi se zalíbila hraběcí holka, on jí také, a tak se milovali.
Hrabě povídá: „Jó, cikáne, tak to teda ne! To od tebe není hezké. Půjdeš na šibenici.“
„Jejda,“ povídá Rom, „já vám zametal dvůr, kydal jsem vám hnůj, štípal dříví a teď za všechno to moje dobrodiní mám jít na šibenici?“
„Prosím,“ povídá hrabě, „já ti tvoje dobrodiní uznám, na šibenici teda nemusíš, když k ni máš nepřekonatelný odpor, a můžeš si vybrat, jakou smrti chceš sejít ze světa.“
„Stářím, hrabě,“ povídá Rom.
A tak hrabě Roma propustil a Rom si hezky stárnul u své ženy a u dětí.
+++
Tři zloději se chtěli vloupat do královské pokladnice. Gádžó, Žid a Rom. Chytili je. „Co s nima?“ povídají páni. Odsoudí-li je k smrti. Všichni tři pláčou, umřít se nechce žádnému.
„Provedli jste pěknou rošťárnu,“ povídá soudce, „umřít musíte. Ale prokážu vám laskavost. Každý z vás si může vybrat vedle koho chce být pochován.“
Gádžo byl zbožný a tak povídá: „Pochovejte mě vedle našeho nebožtíka faráře, byl to spravedlivý člověk, možná se za mě přimluví u pánaboha.“
Žid povídá: „Já chci být pohřbený vedle našeho nebožtíka rabína.“
„A co ty, cikáne?“ ptá se soudce.
„Já? Já nechci nic jiného, pane soudce, než aby mě pohřbili vedle vás.“
Soudci se pochopitelně ještě do hrobu nechtělo, a tak raději Roma propustil.