Při návštěvě Austrálie projevil dr. Hromádka přáni promluvit k místním Čechoslovákům. Ambassader z Canberry zavolal starostovi místního Sokola Pavlu Pospíchalovi, a tak se dr. Hromádka v doprovodu druhého tajemníka ambasády Petra Sedláčka představil 16. 2. 1991 v Čs. obci sokolské v North Melbourne.
Dá se říci, že je to politik par excellence, jako duchovní neříká nic. Usmívá se a bez optání tvrdí, že je zde jako synodní senior ČCE a zastupuje tuto církev jako delegát na Světově radě církvi. Vypráví, jak se narodil na vesničce a pak studoval v Heidelbergu, Bonnu a Cambridge (v dobách uvolnění díky tornu to prý bylo možné). Mluví stále o svém nepřetržitém cestováni (teď prý už nebyl dlouho doma, před Austrálii byl na Filipínách. Mimo jiné se zmiňuje o své cestě do Ameriky před sedmi lety. Praví též, že Československo nechce tvrdý kapitalismus a že on ví, o čem mluví, protože Západ dobře zná. Dlouho povídá o demokracii a jaké jsou problémy s lidmi, hodné mluví o vládě a svém bývalém působení v ní. Pak se konečné zastavuje a nabízí odpovědi na otázky. Když na mě přijde řada, ptám se, jestli mu mohu položit několik otázek ne jako politikovi, ale jako faráři. Prý samozřejmé.
Já (G): Jaká je situace v evangelické církvi dnes a jak se dá přirovnat k situaci před revoluci?
H: Co tím myslíte?
G: Například – jsou ve vedeni církve noví lidé?
H: O tom bude diskuse tento rok.
G: Jaké bylo vaše stanovisko k Chartě? Bylo možno pomoci pronásledovaným farářům?
H: Já sám jsem Chartu nepodepsal. Stanovisko církve bylo, že je mnohem těžší pracovat ve sboru a být farářem, než topit v kotelně, dostávat třikrát tolik platu a ještě ze sebe dělat hrdinu.
G: Bylo tohle vaše stanovisko?
H: Nebylo, ale pravda je, že pár lidí, kteří začali, byli stateční, ale ti pozdější byli kopijisti.
G: Myslíte, že se k Chartě přidali bez toho, že by to měli promyšleno? Myslíte, že nevěděli, že riskují vězení? Kdo byli ti hrdinové a kdo ti kopijisti?
H: Hrdinové byli např. Šimsa, Weber, Trojan, Rejchrt, Litomiský. Ti ostatní, co se přidali tak po čtyřech letech, byli jen kopijisti.
G: Jako například?
H: Hlaváč.
G: Představil jste se nám jako synodní senior, který zde reprezentuje evangelickou církev.
H: Ano.
G: Není pravda, že jste byl donucen 31. 12. rezignovat a synodním seniorem je Pavel Smetana?
H: Smetana je jenom zástupce synodního seniora.
G: Přísaháte tedy na Bibli svatou, že jste synodní senior a nerezignoval jste?
H: Jsem emeritus synodní senior. Rezignoval jsem (uvedl dva důvody, a pak řekl): protože bylo navrhnuto, že jsem spjat se starými strukturami.
G: Takže jste nám neřekl pravdu.
H: Ticho.
G: Co jste udělal pro faráře bez souhlasu, pomohl jste jim!
H: Ano, synodní rada pomáhala, vše je ve spisech.
G: Komu jste pomohl!
H: Zbyněk Pokorný, Hlaváč, Šorm, Zápasil. (Pozn.: Dr. Hromádka zřejmé řekl, že o Pokorného, Hlaváče a Šorma „Zápasil“, ale paní Greigová pokládala slovesl za příjmení.)
G: Pomohl jste někdy pronásledovaným chartistům? Např. Janu Litomiskému?
H: Ano. Synodni rada mu poslala do vězení bibli a dopis.
G: Myslím, že ji nikdy nedostal, protože si na to stěžoval.
H: Nevím. Synodni rada mu pomohla hodné.
G: Nám jste zde říkal, že jste byl před sedmi lety v USA. V té době byl Miloš Rejchrt jedním z těch topičů s třínásobným platem a s dvěma policajty před kotelnou. V té době byl dr. Hejdánek surové zbit a bylo mu zakázáno navštívit synod.
H: O tom nic nevím.
G: Věděl jste, že dr. Hejdánek byl pronásledovaný?
H: Ano, o tom jsem věděl.
G: Proč jste mu nepomohl!
H: Měl jsem na starosti svou faru v Olomouci, nemohl jsem lítat do Prahy.
G: Byl to ale přece váš spolubratr a ubližovalo se mu. Pomohl jste někomu blízko vás, např. Janu Šimsovi?
H: Ano, tomu jsem pomohl.
G: Jaký je Váš názor na KMK?
H: Byla to ze začátku nezbytná organizace. Situace se trochu změnila, když se připojila pravoslavná církev.
G: Zastupoval jste někdy KMK?
H: Byl jsem dvakrát na jejich schůzi jako delegát evangelické církve.
G: Ve které zemi?
H: V Praze.
G: Jeden z Australanů navštívil jejich centrálu, kde viděl plakát sovětského vojáka s puškou a nápisem „Svobodu Afgánistánu“. Neměl jste námitky proti tomu, že to byla jasné prokomunistická a prosovětská organizace?
H: Námitky jsem měl dvě. Jedna byla o Jižní Africe. Většina delegátů byla z třetího světa a někdy demokratické hlasy nezvitězily.
G: V Československu je podle vlády 140 000 agentů StB. Jako křesťan myslíte, že jejich oběti mají právo žádat o spravedlnost? Myslíte, že tito agenti mají jít do vězení?
H: Pokud se jim prokáže trestná činnost.
G: Je možné, že by agenti StB mohli zastupovat církev?
H: To se nikdy nestalo.
G: Je pravda, že časopis Protestant vám zadal otázku, jestli jste byl spolupracovník StB?
H: Ano, ta otázka byla.
G: Dr. Hromádko, byl jste agentem StB?
H: Nebyl. Co myslíte tím agentem? Asi každého, kdo měl nějaký styk s StB? Podle vás asi každý.
G: Třeba ten, kdo mél krycí jméno.
H: Já ho neměl.
G: Třeba ten, kdo byl placený.
H: Já nebyl.
G: Děkuji. Už se vaše církev pokála za všechny hříchy?
H: Ano, máme komisi, která toto bude vyšetřovat.
G: V té komisi jste asi vy, Miřejovský, Smolík a všichni vy ze staré gardy. Proč tam není třeba někdo jako Jan Dus? Proč pořád vy, staří hoši?
H: Tak Jan Dus je příklad, kde M. Hájek byl velikou oporou a pomoci. když byl Dus vyšetřovaný.
G: Tak o tom vám povím. Arcibiskup Penmann mu poslal protest proti křivdám, které se ve vaši církvi dějí a on mu odepsal, že je špatné informován, že to tak vše není. Chcete kopii?
H: Církev má odpouštět…
G: Ještě k tornu dodejte citáty z bible, jako to udělal Smetana v tom článku s vaší fotografii dole.
H: Jak už jste tu dlouho? Jak víte, co se děje doma?
G: Informaci bylo dost, jasné víc, než jste si myslel. Nemáte vůbec stud?
Dr. Hromádka se otočil zády, schůze byla uzavřena. Pan tajemník (soudruh) Sedláček tam chodil a říkal, všechno není tak černo-bílé, věci jsou spíš šedivé.
Zprávu jsme mírně zkrátili. Autorka emigrovala do Austrálie v roce 1968. Odtamtud poslala v posledních asi patnácti letech čs. disidentům nebo (pokud ti byli právě ve vězení) jejich nejbližším několik set dopisů. Stejné pilné psala dopisy na obranu persekvovaných disidentů čs. státním orgánům i západním demokratickým institucím a představitelům. Psala si např. s paní Boženou Litomiskou v době, kdy byl její syn vězněn, proto si 16. 2. t. r. hned správné vzpomněla, že Jan Litomiský ve vězení bibli neměl. (Ani dopis mu tam od synodní rady nedošel, nebyl totiž poslán doporučené.) Své otázky položila paní Greigová dr. Hromádkovi se stejnou promyšlenosti a razanci jako před několika lety v Melbourne maďarskému reformovanému biskupu Tóthovi. Ten zřejmé br. Hromádkovi nezmínil, co mu v Melbourne paní Greigová před novináři a představiteli australského církevniho života připravila, takže br. Hromádka netušil, co jej v tom australském městě čeká. Emeritus dopadl však nakonec lépe než biskup. protože v melbournském Sokole se mluvilo jen česky a nikdo kromě Čechoslováků nebyl přitomen.