Negativní vliv opozičního seskupení v českobratrské církvi evangelické na vývoj a činnost této církve (1988)
Českobratrské církev evangelická vznikla po první světové válce sloučením dřívějších členů protestantských církví augsburského a helvétského vyznání. Ke sloučení došlo v roce 1918 pouze na území dnešní ČSR. Na Slovensku ke sloučeni luteránů a kalvínů nedošlo.
Českobratrská církev evangelická je organizována podle presbyterně-synodních zásad, což znamená, ve srovnání s katolicismem a anglikánstvím, zrušení hierarchického principu a předání správy církve do rukou voleného sboru presbyterů (starších).
Tato církev si dosud zachovává sociální základ. V sociálním složení církve mají tradiční zastoupení příslušníci různých vrstev inteligence, jako např. lékaři, umělci a právníci.
Koncem padesátých a počátkem šedesátých let se v církvi, se zahraniční pomocí, zformovala skupina duchovních a laiků jako volné a otevřené společenství protestantů, usilujících o dialog s marxisty pod názvem NOVA ORIENTACE. Tato skupina přijala vlastní tzv. teologii konfliktů s odůvodněním, že vývoj církve a společnosti může jít jen tehdy kupředu, když jsou vyvolávány konfliktní situace. Otázku konfliktních situací si zredukovala pouze na střet mezi církví a státem a na vyvolávání anarchie.
Nepřátelská činnost NOVÉ ORIENTACE vyvrcholila v krizovém období let 1968–69, kdy jménem církve vytyčila požadavky, jako: – zastoupení v Národním shromáždění, volný přístup do vojenských útvarů, podíl na vysílání rozhlasu a televize apod. Skupina NOVÉ ORIENTACE se snažila negativně ovlivnit i další protestantské denominace.
Vzhledem k rozsáhlosti styků českobratrské církve evangelické s evangelickými církvemi v kapitalistických zemích se uvnitř této církve stále silněji projevuje vliv pacifismu. Aktivními šiřiteli pacifismu uvnitř církve jsou stoupenci NOVÉ ORIENTACE, kteří v této oblasti úzce spolupracují především s holandskou Pax Christi International, s Interkerkelijk Vredesberaad – mezinárodní rada (IKV) a dalšími. Tito naléhají na vedení církve, aby jednalo se zástupci Federálního shromáždění o možnosti vojenské služby beze zbraně u věřících branců. V tomto případě jde o formu pacifismu zavlečenou k nám z NSR a NDR.
Aktivita v českobratrské církvi evangelické je mnohostranná a v její činnosti jsou především politické cíle doprovázené antikomunistickými a protisocialistickými hesly. členové českobratrské církve evangelické a zejména ti, kteří jsou signatáři a nebo stoupenci CHARTY 77 a VONSu, nebo obě hnuti aktivně podporují, udržují rozsáhlé styky s teology i laiky z kapitalistických zemí a jimi jsou podporováni.
Vzhledem k početné členské základně českobratrské církve evangelické a kumulaci antisocialistických sil, reprezentovaných signatáři i bývalými či současnými mluvčími Charty 77 nebo aktiv-nimi stoupenci VONSu, představují masu věřících, kterou se snaží protivník strhnout na platformu odporu proti socialistickému zřízení a podpory vlastních nepřátelských aktivit.
Členové NOVÉ ORIENTACE se snaží získat zpět pozice v církvi, kterých se zmocnili v období krizových let. Orientují se na získávání přívrženců, a to především z řad mládeže a zejména bohoslovců.
Českobratrské církev evangelická prožívá obtížné období, a to především v důsledku negativního působení skupiny reakčních duchovních a laiků i duchovních bez státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti, sdružených v NOVÉ ORIENTACI. V důsledku činnosti NOVÉ ORIENTACE se církev dále štěpí na jednotlivé proudy, což je patrné především v zaměření jednotlivých sborů.
NOVÁ ORIENTACE má přirozenou živnou půdu mezi věřícími v odlišném filozofickém základě církve. Její větší či menší zázemí je odlišné také v závislosti na úrovni realizace církevní politiky a rozvoji socialistické společnosti, což obecné platí i pro církev českobratrskou evangelickou. Přesto ale NOVÁ ORIENTACE je pružnější a iniciativnější ve využívání problémů, chyb a nedostatků ve společnosti.
(pokračování příště)