„Křesťansky orientované časopisy se v minulosti dělily na dva tábory: oficiální, přísně hlídaná periodika, která měla vytvářet iluzi svobodného náboženského života, a samizdatové tiskoviny všeho druhu od ryze zpravodajských Informací o církvi až po Teologické texty a literárně-esejistické Pražské komunikace. Zvrat doby pomíchal periodika i jejich autory, ostatně sám pojem“ křesťanská kultura „neexistuje“.
Tak začíná Martin Putna svůj článek o křesťanském tisku. Zmiňuje se o tom, že VNITŘNÍ vysvobození z ghetta není dosud vždy dokonáno, a pokračuje výčtem a velmi stručným hodnocením katolické, a potom další produkce. Kostnické jiskry a Český zápas se „obracejí téměř výhradně dovnitř, na církevní obecenstvo – i když zejména v Kostnických jiskrách poslední dobou publikuje výkvět české protestantské inteligence, převážně spjatý s Chartou“.
(Tu autor prozrazuje malou obeznámenost se situací…) Český bratr je přiřazen k typu „křesťanského rodinného časopisu“. Křesťanskou revue a Protestanta autor pochválil; Protestanta s tím, ze je prý zaměřen na kulturu.
Literární noviny 7. 3. 1991