Král si vyjel na lov. Chodi s pány po lese. ale co se nestalo, najednou je přepadla noc. Zabloudili. nevědí, jak se dostat z lesa ven. Je tma, co dělat? Nezbývá než přenocovat v lese. Jenomže nikdo s sebou nemá deku, nic, čím by krále přikryl – a je zima. Král měl takové mladé páže a ten chlapec povídá: „Vážený králi, sundám si kabát a přikreju vás svým kabátem.“ (Byl mladý, mohl poskakovat, aby mu nebyla zima, král už poskakovat nemohl, to je jasné!)
Král vzal kabát, lehl si na jehličí a povídá: „Pánové, kdo mě tím kabátem přikreje tak, aby mi nečouhaly ani ruce, ani nohy, toho udělám svým hlavním ministrem.“
Pánové utíkají ke králi, div si nohy nepolámou, každý chce být hlavním ministrem. První se pokouší krále přikrýt – jenomže kabát je krátký. Králi čouhají nohy. Druhý pán se snaží krále přikrýt, přetáhne kabát přes nohy, ale to zase králi kouká hruď a ruce. Pánové všelijak obracejí kabát, ale krále přikrýt nedovedou.
Král ovšem bral s sebou na hon také jednoho Roma. aby nosil panstvu pušky. Rom přijde ke králi a povídá: „Kdybyste byl, vzácný králi, od té dobroty a dovolil, abych to přikrývání dirigoval já.“
„Budiž,“ povídá král, protože už mu byla opravdu zima.
„Lehněte si na bok, králi, a skrčte nohy, jak nejvíc umíte,“ povídá Rom. Král skrčil nohy a Rom přes něj přehodil kabát. A hele pánové! Král je přikrytý od hlavy až k patě!
„Nouze tě naučí všemu,“ povídá Rom. Měl doma krátkou, roztrhanou deku. a tak věděl, jak se musí člověk přikrývat, aby mu nebyla zima. „A ještě se říká: natahuj nohy podle toho, jak dlouhou máš deku.“
Král udělal Roma svým hlavním ministrem a jestli neumřeli, žijou dodnes.