O významu Evropského setkání mladých v Praze mluvil s D. Proboštovou římskokatolický kněz Václav Malý: „Toto setkání mělo přispět k vědomí společných kořenů evropských duchovních dějin, vzájemnému poznávání lidí ze všech částí Evropy a k praktickému spojení duchovního života s konkrétními společenskými činy. Mělo pomoci otevřít dveře do Evropy na duchovní rovině, z níž mají vycházet politické, společenské i ekonomické snahy. Účastníky setkání byli mladí lidé, kteří pomalu přebírají odpovědnost za tvář nové Evropy – solidární, vnímaví nejen pro vlastní potřeby, ale i potřeby lidí mimo její hranice. Toto setkání mělo zvýraznit skutečnost, že víra není pouhou vnitřní záležitostí, ale snahou vyvozovat z vlastního přesvědčení konkrétní činy. To znamená usilovat o mravní hodnoty, jakými jsou smíření, odpuštění, snaha o jednotu (nikoli uniformitu), ochota k oběti, lidskému sbližování, a to bez ohledu na jazykové, národní a kulturní odlišnosti. Jako předcházející setkání mělo i toto přispět ke sblížení jednotlivých křesťanských církví – učinit krůček kupředu k překlenutí bolestného, ostudného rozdělení křesťanů…“ „Na hodnocení duchovních důsledků tohoto setkání,“ řekl Václav Malý, „je zatím příliš brzy.“ Zaznamenali jsme
O významu Evropského setkání mladých v Praze mluvil s D. Proboštovou římskokatolický kněz Václav Malý: „Toto setkání mělo přispět k vědomí společných kořenů evropských duchovních dějin, vzájemnému poznávání lidí ze všech částí Evropy a k praktickému spojení duchovního života s konkrétními společenskými činy. Mělo pomoci otevřít dveře do Evropy na duchovní rovině, z níž mají vycházet politické, společenské i ekonomické snahy. Účastníky setkání byli mladí lidé, kteří pomalu přebírají odpovědnost za tvář nové Evropy – solidární, vnímaví nejen pro vlastní potřeby, ale i potřeby lidí mimo její hranice. Toto setkání mělo zvýraznit skutečnost, že víra není pouhou vnitřní záležitostí, ale snahou vyvozovat z vlastního přesvědčení konkrétní činy. To znamená usilovat o mravní hodnoty, jakými jsou smíření, odpuštění, snaha o jednotu (nikoli uniformitu), ochota k oběti, lidskému sbližování, a to bez ohledu na jazykové, národní a kulturní odlišnosti. Jako předcházející setkání mělo i toto přispět ke sblížení jednotlivých křesťanských církví – učinit krůček kupředu k překlenutí bolestného, ostudného rozdělení křesťanů…“ „Na hodnocení duchovních důsledků tohoto setkání,“ řekl Václav Malý, „je zatím příliš brzy.“
Lidové noviny č. 2/91, s. 3
Pod názvem „Svobodní lidé ve svobodném státě“ publikoval časopis Lačho Lav (Dobré slovo – měsíčník pro rómskou rodinu) rozhovor s JUDr. Emilem Ščukou, předsedou Rómské občanské iniciativy a generálním tajemníkem mezinárodní organizace Romani union. JUDr. Ščuka zde říká: „Za minulé roky se zcela rozbil tradiční způsob našeho života. Řada věcí už neplatí. Z toho nového způsobu jsme si bohužel vzali jen to negativní, to, co bylo nejdostupnější. Stýkáme se v podstatě jen s českou spodinou. Nestýkáme se se špičkami, politickými, hospodářskými a hlavně kulturními. Zatím nám žádná kulturní instituce nebo ústav konkrétní pomoc nenabídly. Říkám si často: Když mohli umělci na sklonku minulého roku vyvinout takovou iniciativu, tolikrát hovořit s lidmi v továrnách, s vojáky, na různých mítincích, proč by nemohli čas od času zajít mezi nás?“
L. L.: „Navázali jste v tomhle ohledu nějaké konkrétní kontakty?“
E. Š.: „Jednali jsme především s církvemi. Dobré zkušenosti máme hlavně s evangelíky. Organizují různá shromáždění se společným zpěvem, bohoslužbami apod. Evangelická církev však, bohužel, nemá v Československu zdaleka takové zázemí jako katolíci. S těmi jsou zkušenosti horší. Byla řada slibů, ale žádané výsledky v podstatě žádné. Mám trochu pocit. že katolická církev dělá spíš“ velkou“ politiku, než aby se v současné době věnovala konkrétním starostem lidi. Rómové sice většinou do kostela nechodí, ale to ještě neznamená, že nejsou věřící. Možná, že by pro pana faráře neměl být takový problém zajít do jednotlivých domácnosti, promluvit s lidmi, prostě dělat takovou tu obyčejnou misijní činnost jako kdysi. ROI na všechno sama stačit nemůže. Potřebujeme pomoc vlády, pomoc obcí, jednotlivých institucí, a třebas i sportovních jednot.
Lačho Lav č. 10/90, s. 1–2