Když jsem kdysi pracoval na Smíchově jako čistič kanálů a stok, trávili jsme (po splnění úkolů) valnou část ve smíchovských hospodách. Tam jsem zahájil přednášky o osvícenství, Havlíčkovi, Masarykovi, ale i o Patočkovi a Hejdánkovi. Frekventována byla témata jako svoboda, odpovědnost, přesvědčení, láska. Jako puritánovi mně šlo pití dost těžko, ale nakonec jsem se k těm čtyřem pivům přece jen propracoval. Posluchači byli mnohem chápavější, než by člověk z církve nebo z „vyšší“ společnosti usoudil. Teologie a historie se tam dostávala s pivem a rumem do vnitřních orgánů mých krásných posluchačů. (Milan Balabán, Podzemní semináře za bolševické éry, KR 6/2009).
Zbavili ji možnosti pedagogicky působit, zrušili jí Akademickou YMKU, ale nedokázali zrušit neformální kroužky křesťanské mládeže, které na ruinách YMKY přetrvaly – například ve formě lesních brigád křesťanské mládeže v Zadním Aloisově v Jeseníkách i jinde. Přes den se manuálně pracovalo a večer u táboráku se konaly přednášky a besedy. Komárková vykládala studentům bibli i Marxe, tlumočila teology Dietricha Bonhoeffera a Karla Bartha. … Teologické a filozofické eseje, které psala nejčastěji v reakci na otázky, jež dostávala od mladých lidí, se dodnes čtou v okruhu mnohem širším, než byl ten evangelický. Dohromady netvoří souvisle komponované dílo, ale o to lépe ve své praktické konkrétnosti fungují. (Pavel Kosatík v seriálu Česká inteligence, Respekt 6/2010)