Do řady textů, v nichž jsme sledovali souvislosti brexitu z poněkud jiné perspektivy, zařazujeme dnes ukázky z kázání faráře skotské presbyterní církve Johna Harveyho. Jako čtení zazněly oddíly z Jeremiáše 4,11–12 a 22–28 a z Lukáše 15,1–10.
Když jsem přátelům řekl, že mám v úmyslu zamýšlet se nad biblí a brexitem, řekli mi jedni, že jsem blázen, že to je příliš komplikovaný problém, abych se s ním mohl vyrovnat v kázání. A z druhé strany jsem slyšel, že lidé jsou už na brexit tak naštvaní, že to je to poslední, nač by chtěli myslet v kostele. V tomto sboru jsme však nikdy nezažili, že by se kazatelé ostýchali dotknout se toho, co společností hýbe. … Bible je pro nás, jak věříme, slovem Božím. Ovšemže bible přímo brexit nezmiňuje. Ale v záplavě různých názorů, které kolem brexitu slyšíme a ve světle vážnosti situace, v níž se nacházíme, se zdá pro nás křesťany smysluplné zjistit, jestli nám bible může pomoci v tom, co si o brexitu myslet, jak o něm mluvit a jak se v této situaci modlit. …
Za prvé, bible promlouvá naprosto jasně. Bůh má starost o to, co se mezi lidmi děje. … Je však velmi důležité pamatovat na to, co v bibli nestojí o Boží péči o to, co my lidé, děláme. Bible nám neznázorňuje Boha jako manipulátora lidských činností. Jsou ovšem tací, kteří by si přáli, aby Bůh takový byl a dokonce tací, kteří tvrdí, že Bůh je na jejich straně proti opozici. Bible je naprosto jasná. Bůh doufá, že budeme své záležitosti řídit podle jeho hodnot, ale v žádném případě nás k ničemu nenutí. Máme svobodu rozhodování, což s sebou nese odpovědnost. Můžeme se tedy ptát, jak my, svobodní a odpovědní lidé, děti Boží, můžeme v bibli rozpoznat to, co je ve vztahu k lidským záležitostem v Božích očích to správné?
Čtení z Jeremiáše je, například, jenom jedno z mnoha ve Starém Zákoně, které se pídí po rozpoznání Božího soudu nad tím, čeho se národy dopouštějí. … Čteme: Od holých vrchů na poušti se žene žhavý vichr na můj lid. Ne aby převíval zrní a ne aby čistil – nad nimi vynesu rozsudek. V bibli můžeme číst podobné výroky. Amos volá: Víte, co Bůh chce? Ať se valí právo jako mocná řeka, spravedlnost jako proud, jenž nevysychá! To je to, co Bůh od člověka žádá. Micheáš říká: Jednej spravedlivě, miluj milosrdenství a kráčej se svým Bohem v pokoře.… Věřím, že prorokům máme dnes naslouchat. Neříkají nám a nemohou nám radit, jak máme s brexitem naložit. To je na nás. Je to na těch, které si volíme, aby nás zastupovali. Lidé budou vždycky mít na tak důležitou záležitost jako brexit rozdílné názory. Ale bible nám může pomoct porozumět, jaké jsou Boží hodnoty – právo, spravedlnost, péče o zranitelné, poctivost v našem počínání – to jsou jen čtyři příklady. A je na nás, abychom dělali, co je v našich silách, aby tyto hodnoty zůstávaly ústřední i pro ty, kteří nás zastupují. …
Brexit společnost viditelně rozděluje. Pamatujete si, kdy byli lidé takto rozděleni – v rodinách, ve společnosti, v tradičních politických stranách? Rozdělení samo o sobě není špatná věc. Nikdo by neměl být nucen si myslet to, co ostatní. Ve vyspělé demokracii je rozdílnost v názorech dobrá a nutná. Rozhodující je, jak s rozdílností naložíme, a obzvlášť, jak se budeme vztahovat k těm, kteří mají jiný názor. Ježíš se rozporu nebál. Evangelium jasně říká: „Myslíte si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj? Říkám vám, ne pokoj, ale rozdělení!“ Ježíš působil tak, že lidé na něj měli rozdílné názory, což nakonec vedlo k jeho smrti.
Bible nám ale jasně říká, že rozpor nikdy nebyl samoúčelný. Důvodem byla věrnost Hospodinu a jeho hodnotám, těm, které jsem už zmínil – právu, spravedlnosti, péči o zranitelné a poctivosti v tom, co lidé konají. Tyto hodnoty máme zvěstovat jako základ Hospodinovy nepodmíněné lásky. Pokud to, co Ježíš hlásal a co pro to dělal, působilo rozpory, tak nechť. Byl připraven nést následky. Avšak to hlavní, co ze čtení z evangelia Lukáše vyčítáme, je, že Hospodin pečuje stejnou měrou o každé Boží dítě, dokonce i o ty, se kterými jsme v rozporu a nezáleží na tom, jak hluboký ten rozpor je.
Pak tu je ještě další slovo o brexitu. Jeden současný spisovatel napsal: „Jestliže démonizujeme ty, se kterými nesouhlasíme, nadáváme jim a považujeme je za absolutního ďábla, popíráme, že by Bůh byl schopen způsobit jejich proměnu.“ V době přípravy referenda o skotské nezávislosti (2014 pozn. překl.) velká skupina zainteresovaných občanů sepsala Závazek ke zdvořilému dialogu. Tak vyjádřili své přesvědčení, že to, „jak k druhému přistupujeme … může být zrovna tak důležité, jako výsledek“, a že „veškeré diskuze musí probíhat důstojně a ve slušnosti“. Zavázali se, že:
– budou respektovat každého a budou k němu slušní, ať má jakékoliv názory
– uznají, že je mnoho různých, pevně držených a platných názorů
– slova budou volit s rozvahou
– budou pozorně naslouchat všem argumentům
– budou klást otázky, aby argumentům porozuměli
– své názory budou formulovat jasně, poctivě a budou otevřeně mluvit o svých zájmech a motivaci
– a budou odpovídat zřetelně a otevřeně a podávat věrohodné informace.
Připadá mi, že tento závazek je pokusem o věrnost Hospodinu, který pečuje o jedinou ztracenou ovci, o jediný ztracený peníz. A platí to dnes, zrovna tak jako v roce 2014.
Na závěr chci říct, že není vůbec snadné pídit se po tom, čeho si Bůh žádá v překotných událostech lidského konání. Není jednoduché pokoušet se vidět Boží lásku a péči o ty, se kterými hluboce nesouhlasíme. To obojí jde totiž proti srsti naší upadlé lidskosti. … A Hospodinu, který nás vyzývá, abychom si všímali jeho hodnot ve veškerém lidském konání, který chce, abychom povstali a bránili je za každou cenu, který nás žádá, abychom viděli a ctili to, co je Božího v každičkém Božím dítěti a nehleděli na to, jak moc s nimi nesouhlasíme, jemu řekněme AMEN.
Gorbals Parish Church, 15. září 2019