Evangelium podle Parabible
Jednou z cest, kde se může náš současník potkat s křesťanským poselstvím v jeho neotřelé podobě, je parafráze biblického textu, která biblické vyprávění inscenuje do zhruba odpovídajících reálií naší současnosti. O takové zpracování evangelijních příběhů se pokusil Alexandr Flek v díle, které právě vychází: Parabible, aneb Tisková zpráva o našem prezidentovi Ježíši z Nošovic. Přinášíme dva úryvky.
Ježíš na Hrad!
Přiblížila se hodina H. Když dorazili až na Břevnov u vrchu Petřín, Ježíš vyslal dva učedníky napřed: „Jděte k prvnímu činžáku tamhle v té ulici. U zábradlí je tam kolo připoutané řetězem. Zámek má kód 777, tak ho odemkněte a přivezte ke mně. Kdyby na vás někdo z domu chtěl volat policii, řekněte: ‚Prezident ho potřebuje,‘ a hned vás nechají.“
To se stalo, aby se naplnilo slovo dávného vizionáře:
Oznamte Matce měst:
Konečně, tvůj pravý prezident!
Slušný a skromný, jedoucí na kole,
ne v obrněné koloně.
Učedníci tedy šli a postupovali podle Ježíšových instrukcí. Obstarali to kolo, nastavili mu sedlo, dofoukli gumy a Ježíš nasedl a zamířil k Hradčanům.
Na chodnících ho vítaly davy příznivců. Někdo dokonce na ulici rozvinul červený koberec a všichni trhali rozkvetlé šeříky a házeli je před něj, když projížděl kolem. Nakonec dav zhoustl tak, že zablokoval dopravu zepředu i zezadu a skandoval:
„Už je to tady!“
„Ježíš na Hrad!“
„Ať žije Prezident Osvoboditel!“
Celým městem otřásalo revoluční nadšení. Mnozí ale nechápali, co se děje, a tak se ptali: „Kdo to tam jede na kole?“
„Ježíš!“ odpovídali ti, kdo se vyznali. „Nestranický kandidát odněkud z Moravy…“
Za chvíli tam budem spolu
K popravě s ním vedli ještě další dva vězně odsouzené za protistátní činnost. Když přišli na místo zvané Pankrác, postavili je ke třem šibenicím, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Při pohledu na katy Ježíš hlesl: „Bože… odpusť jim. Nevědí, čemu napomáhají!“ Bachaři si zatím rozebírali jeho osobní věci.
Lid seděl u televizí a sledoval to v přímém přenosu. Mnozí se mu posmívali, hlavně ti, co vždycky všemu rozumí: „Pořád někde zachraňoval svět – a teď nemůže zachránit sám sebe? Jen ať se předvede, když si myslí, že je něco extra!“
Bachaři si z něj utahovali. Nabízeli mu cigaretu se slovy: „Jen si vezmi, excelence, ať se ti uleví!“ Někdo mu totiž z legrace připnul placku: Jesus for president.
Když už jim navlékali oprátky, jeden z odsouzenců na něj zavrčel: „Pěknej prezident! Neumíš pomoct ani sobě, natož republice!“
Ten druhý ho ale okřikl: „To ani v tuhle chvíli nemáš svědomí? My jsme v boji proti režimu neváhali vraždit. Teď nás trestají za to, co jsme spáchali – on ale nikomu neublížil!“ Pak se otočil k Ježíšovi a řekl: „Prosím tě, vzpomeň si na mě, až přijdeš do nebe…“
„Věř mi, brácho,“ odpověděl mu Ježíš, „za chvíli tam budem spolu!“