paní Anně Šabatové, veřejné ochránkyni lidských práv
Projev Rolanda Galharagua, velvyslance Francie v České republice
Vážená paní veřejná ochránkyně práv (ombudsmanko), milá Anno, vážený pane nejvyšší státní zástupce, pane Pavle Zemane, dámy a pánové, milý Petře Uhle, milí přátelé.
Jsem skutečně šťastný, že vás mohu přivítat zde v Buquoyském paláci. V paláci, který je také trochu Váš a Vaší rodiny. Neboť je to rodina, ve které je frankofonie a ochrana lidských práv určitou tradicí, jak potvrdili i vaše tři děti, které se vydaly ve svých životech stejnou cestou.
Váš pozoruhodně blízký vztah k Francii je úzce spjat s Vaším osobním příběhem. Váš manžel Petr Uhl mluví francouzsky a Francie mu byla vždy velmi blízká. Když byl mezi lety devatenáct set sedmdesát devět a devatenáct set osmdesát čtyři (1979–1984) podruhé vězněn, rozhodla jste se, že se naučíte francouzsky a že jazyk naučíte i své děti. A od té doby se komplikovaná francouzská gramatika stala tématem rušných diskuzí mezi Vámi a Vaším manželem. Sám jsem toho byl několikrát svědkem během společných setkání zde v Buquoyském paláci.
Dnes jsme se však sešli, abychom vedle Vašich znalostí francouzštiny ocenili především Vaši pracovní a životní dráhu, která je ukázkou celoživotního odhodlání bojovat za právní stát a ochranu lidských práv.
Vaše poslání začíná na konci šedesátých let. Již v mladém věku jste se spolu s otcem a bratry začala podílet na šíření samizdatové literatury a organizování letákových akcí. Komunistický režim Vás potrestal tvrdě – byla jste odsouzená ke třem letům vězení a po propuštění jste se již nemohla vrátit na vysokou školu.
Myslím, že to bylo právě v této době, kdy jste se seznámila se svým budoucím manželem, disidentem Petrem Uhlem, se kterým jste založili rodinu. To nijak neoslabilo vaše odhodlání bojovat proti bezpráví. Stala jste se tak jednou z prvních signatářek Charty 77 a mluvčí celého hnutí. V roce 1978 jste spolu s dalšími disidenty založili Výbor pro obranu nespravedlivě stíhaných. Za svou činnost jste byla oceněna i na mezinárodní úrovni, neboť jste v roce 1998 obdržela Cenu OSN za obranu lidských práv.
Po Sametové revoluci jste se i nadále zasazovala o zakotvení ochrany lidských práv v nově vzniklé České republice a o spolupráci s mezinárodními a evropskými organizacemi. Mezi lety 2001 a 2007 jste pak pracovala jako zástupkyně veřejného ochránce práv a zažila jste tak první roky fungování tohoto úřadu. Dále jste působila jako členka evropského výboru proti mučení a předsedkyně Českého helsinského výboru.
V únoru roku 2014 jste byla jmenována veřejnou ochránkyní práv, což je funkce, která Vám – pokud to tak mohu říct – „padne jako ulitá“. Přesně totiž ztělesňuje vaše celoživotní přesvědčení, které teď můžete realizovat v praxi. Úkolem veřejného ochránce práv je chránit všechny občany před nesprávným jednáním úřadů a státní správy.
Vážená paní Šabatová, vedle toho, že jste se zabývala individuálními případy, jste se nikdy nebála veřejně vystoupit proti větším problémům. Kvůli prohlášením, ve kterých jste kritizovala předsudky vůči Romům a muslimům a jejich diskriminaci, jste se několikrát sama stala obětí negativních a mnohdy i velmi násilných útoků na Vaši osobu.
Jedním z nejnázornějších příkladů bylo vaše odvážné vystoupení proti špatnému zacházení s uprchlíky. Na podzim roku 2015, kdy vrcholila migrační krize, jste se postavila tehdejší vládě, která byla vůči přijetí migrantů velmi kritická. Hluboce jste odsoudila nedůstojné podmínky, ve kterých žili uprchlíci v českých přijímacích centrech. Díky Vašim kontaktům a tomu, že jste poukázala na nedodržování lidských práv, začala vláda reagovat. Přijala opatření, aby zmodernizovala zařízení a zajistila lepší zacházení s uprchlíky, zejména s dětmi.
Od té doby, co jste úřad začala zastávat, byly pravomoci veřejného ochránce práv rozšířeny i na oblasti jako je boj proti diskriminaci, ochrana hendikepovaných osob či práva občanů členských států Evropské unie v České republice. To svědčí o vašich schopnostech a kompetencích.
Obdivuji vaši energii a neutuchající odvahu, se kterou se pouštíte do dalších výzev, na kterých Vám záleží. Jako další příklad bych rád uvedl setkání, které se nedávno odehrálo zde v Buquoyském paláci. Jeho cílem bylo seznámit velvyslance evropských zemí s novými pravomocemi úřadu veřejného ochránce práv. Mluvili jsme o problému pracovníků některých členských zemí, které využívají a zneužívají bezohlední zaměstnavatelé a pracovní agentury. Tehdy jste prohlásila, že chcete zprostředkovat hlas těm, jejichž prosby nejsou vyslyšeny, a bránit práva těch, kteří si jich nejsou vědomi.
To je přesvědčení, které dle mého odráží Vaši celoživotní odvahu, nasazení a nikdy neutuchající odhodlání bojovat za lidská práva. Více než čtyřicet let po podepsání Charty 77 svým příkladem každý den ukazujete, že hodnoty Sametové revoluce nejsou v dnešní české společnosti o nic méně aktuální. Tyto hodnoty byly nezbytné tehdy a nezbytné jsou i dnes. Ze všech těchto důvodů se Vám rozhodl prezident Francouzské republiky Emmanuel Macron udělit Řád čestné legie.
Nyní přistoupíme k předání insignií.
Vážená paní Anno Šabatová, jménem prezidenta republiky a v souladu s mými pravomocemi vás jmenuji rytířkou Řádu čestné legie.
Poděkování Anny Šabatové
Vážený pane velvyslanče, vážené dámy, vážení pánové, milí přátelé, milá rodino.
Je mi velkou ctí a potěšením, že se Francie rozhodla mne jmenovat rytířkou Řádu čestné legie. Nikdy by mne nenapadlo, že bych měla dostat toto pravděpodobně nejslavnější vyznamenání na světě, o němž jsem čítala již v dětství v románech.
Jsem Francii vděčna za tuto poctu, ale i za mnoho jiného. Dovolte mi při této příležitosti několik vzpomínek.
Píše se rok 1979, kdy byl zatčen a uvězněn můj muž Petr Uhl, ale také Václav Havel, Jiří Dienstbier, Dana Němcová a další přátelé za činnost ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Tehdy se ozvalo z Francie snad nejvíce protestních hlasů. S dojetím vzpomínám na to, jak francouzští režiséři Patrice Chéreau a Ariane Mnouchkine nastudovali hru, která byla rekonstrukcí právě tohoto procesu. Představení se hrálo v předvečer odvolacího řízení v pařížské Cartoucherie. Hráli v něm Yves Montand a Simone Signoretová, jména velmi známá i v tehdejším Československu.
Má další vzpomínka sahá do poloviny osmdesátých let, kdy se toho v Praze z hlediska světové politiky mnoho zajímavého nedělo a velké světové tiskové agentury začaly postupně rušit své kanceláře v Praze a své žurnalisty přesouvat do Vídně nebo do Varšavy. Svou pražskou kancelář zavřela agentura Reuter, odešel korespondent italské ANSA a v Praze zůstával jen korespondent AFP. Jednoho dne jsme se od něho dozvěděli, že i AFP se chystá stáhnout svého korespondenta, což nám samozřejmě dělalo velkou starost, protože to byl už poslední rychlý kontakt do světa, který mohl referovat o našich aktivitách a o represi vůči Chartě 77. Tehdy se rozhodlo několik signatářů Charty 77 diskrétním dopisem oslovit francouzského prezidenta François Mitterranda a požádat ho, aby AFP svého korespondenta v Praze ponechala. Oficiální odpověď sice nepřišla, ale výsledku bylo dosaženo. AFP jako jediná světově významná agentura měla v Praze svého dopisovatele nepřetržitě po celou dobu normalizace.
V neposlední řadě nemohu nevzpomenout onu slavnou snídani, která se konala právě na půdě francouzského velvyslanectví v Praze pro představitele opozice u příležitosti státní návštěvy pana Mitterranda v prosinci 1988. Ačkoliv kontakty s nejrůznějšími ministry nebo poslanci či senátory západních zemí probíhaly nejméně od roku 1985, prezident Francouzské republiky François Mitterrand byl jedinou hlavou státu, která se při příležitosti státní návštěvy setkala s disidenty.
Votre Excellence, permettez-moi encore une fois exprimer ma plus profonde gratitude pour tout ce que la France a fait pour la liberté, la démocratie et les Droits de l'Homme dans mon pays natal.
Grand merci à la République française et à ses courageux citoyens.