Milí čtenáři, v Evropě a v Německu stále ještě mnoho lidí hledá ochranu. Utíkají před pronásledováním, tělesným i psychickým násilím a válkou. Jedním ze zásadních úkolů křesťanů je chránit lidi, kterým jde o život, kterým hrozí masivní násilí na těle i na duši. O to se stále snaží mnoho sborů a lidem, kterým hrozí vyhoštění, poskytují církevní azyl. Církevní azyl je časově omezené přijetí uprchlíků ve sborových prostorách. Má jediný cíl – ochránit lidi před vyhoštěním a zabránit tak nehumánním krutostem, porušujícím lidská práva, a chránit tyto lidi před ohrožením na životě v zemích, do kterých by se museli navrátit.
Příklad:
Pětičlenná syrská rodina hledala v našem evangelickém sboru ochranu před hrozícím vyhoštěním z Německa. Rodina podala proti svému vykázání do Bulharska žalobu. Církevním azylem by chtěl sbor zajistit, aby tito Syřané mohli v Německu zůstat alespoň do vynesení rozsudku. „Naše Bible je plná příběhů o útěku a přijímání uprchlíků,“ řekl jeden z presbyterů, „bez azylu by nebylo křesťanství.“
Sbor je v kontaktu se státními úřady, důvody svého rozhodnutí jim vysvětlil. V místě se vytvořil okruh podporovatelů, kteří rodinu doprovázejí, sbírají příspěvky, jsou ve spojení s advokátem, starají se o zajištění míst pro jejich děti v mateřské škole.
Podle platného práva je v Evropské unii za azylové řízení zodpovědný vždy ten stát, kterého uprchlíci dosáhli jako prvního. V případě této syrské rodiny je nepopiratelné, že nejprve pobývala v Bulharsku, jejich azylové řízení má tedy vlastně probíhat v této balkánské republice. Azylový systém v této nejchudší zemi EU má však závažné nedostatky. Začátkem roku rozhodl vrchní správní soud v Dolním Sasku, že do Bulharska už by neměl být nikdo vyhoštěn. Soud zjistil, že vyhoštění odporuje evropským lidskoprávním konvencím. V tomto balkánském státě by uprchlíci byli svévolně zatčeni, žádosti uprchlíků, kteří se v mezidobí mohli dostat do jiné země EU, se paušálně zamítají. Ovšem i uznaným uprchlíkům zde hrozí bezdomovectví.
Sbor nejprve diskutoval a ověřil si situaci této rodiny. K jeho rozhodnutí jej na prvním místě vedlo přikázání lásky k bližnímu. Humanitární důvody však pro úřady hrají stále menší roli. Atmosféra ohledně uprchlíků značně zhoustla. Jako křesťanský sbor však máme na zřeteli právě tyto důvody. Patří k nim i to, zda už má uprchlík v Německu příbuzné, jestli je zraněný či traumatizovaný, jestli se v první zemi, do které dorazil, setkal s hrozbami či násilím nebo zda mu tam hrozilo bezdomovectví či bezpráví. Bídu, z jaké mnoho lidí přichází, si často ani nedovedeme představit. Ale to, zda se na svém útěku setkají se zneužitím či pohrdáním, už změnit můžeme.
Církevní azyl rovněž nezpochybňuje právní stát, jak mnozí tvrdí, nýbrž je přínosem pro uskutečňování jeho nejvyššího cíle – ochrany lidské důstojnosti.
Christiane Schulz, farářka v Neuruppin
Přeložila Rút Benešová