„Kde to vázne?“ Restaurace přitahovala kretény. Lidé byli čím dál neurvalejší. Když nastoupila do auta, oddechla si. Vydala se na cestu domů. Poté, co políbila děti na dobrou noc, se konečně dostala na místo, po kterém toužila celý den. Lehla si, přikryla se, a brzy usnula. Právě zde se cítila nejvíc naživu.
Jak zevnitř vypadají oční víčka?
„Skvělá jízda!“ Rovná silnice mu vyhovovala. Cestoval od města k městu, objevoval nové myšlenky, nová rozpoložení. Motorka jakoby těžkla. Dostavovalo se vyčerpání. Každá otáčka mu teď připadala jako mučení. V duchu si říkal: „Potřebuju spát.“ A opravdu usnul. Cítil klid. Spánek k němu přišel. Cítil se naživu. Během minuty narazil s motorkou do svodidel a na místě zemřel.
Jaká je bolest ve spánku?
„Ona prostě neusne a neusne!“ Byli u konce s trpělivostí. Jejich dcera prostě odmítala spát. Zkoušeli ji houpat. Zkoušeli jí zpívat. Zkoušeli i horkou koupel. A ona ne a ne usnout. Po několika hodinách si v kolíbce konečně lehla a usnula. Ve tváři měla lehký úsměv. Skoro jako by věděla, že rodičům konečně udělala radost.
Patří ke spánku vzpomínky?
„Je hrozná zima.“ Žil venku už tak dlouho, že si nic jiného ani nepamatoval. Dnes v noci mu šlo jen o to, aby přežil. Nebezpečí byla hrozivá, ale on se zachumlal do deky co nejblíž ohni, který si rozdělal. Postupem noci se deka zahřála. Když se probudil, oheň už nehořel. Těšilo ho, že noc přežil.
Jde o to, abychom se probudili?
Bůh nás stvořil k obrazu svému. Spánek není výsledek naší nedokonalosti. Spánek je něco, co jsme si vytvořili. Spíme, protože spí Bůh. Spánek vyrovnává. Všechno spí. Existuje jen spánek.
Úleva.
Smrt.
Život.
Přežití.
Jsme spánek.
Bůh je spánek.
Amen.
Jeff Hood je baptistický kazatel a teolog z Dentonu v Texasu. Text z jeho blogu na portálu Patheos.com přeložil Jan Škrob