Rubrika Pro homine je volná řada textů, v nichž se autoři snaží přiblížit křesťanská popř. biblická témata současnému člověku. V letošním roce zamýšlíme sledovat téma „Jak má znít konkrétně hlas křesťanů, popř. církví v dnešní Evropě?“ a zároveň přinášet perspektivu odjinud z Evropy. První text připravil kazatel Unitas Fratrum (Obnovené Jednoty bratrské) z Ochranova.
Chotěbuz (Cottbus) a okolí patří k nejateističtějším regionům. Jednota bratrská tu má takzvanou Haltestelle („Zastávku“), kde pořádá aktivity pro lidi, kteří většinou nepatří k žádné církve (tatínci i děti, tanec, pomoc školákům, rozhovory, divadlo…).
Vánoční hra v jízdárně Kutzeburského mlýna před branami Chotěbuzi, kam jsme na Štědrý den odpoledne zamířili z Ochranova, bude zajisté neobyčejný zážitek. Už velký kus před cílem jsme s autem zůstali stát v zácpě, načež nás mladá žena v jezdeckých botách a výstražné vestě přátelsky nasměrovala na parkoviště. Pak jsme ještě museli jít téměř kilometr pěšky a to se s námi už valila spousta lidí. Kolem jízdárny se to hemžilo jako na vánočním trhu: svařené víno, pečené klobásy, hudba, zvířata, mnoho lidí a rodin. Po celé velké ploše jízdárny byla rozmístěna stanoviště: chlév s jesličkami, vzadu „pastýři v polích“ a vepředu malé pódium pro sbor. Nad tím vším svítila veliká ochranovská hvězda.
Diváci, jichž podle pozdějšího odhadu přišlo kolem tisíce, se usadili na tribuně a následoval program, který byl působivě konvenčně-nekonvenční: někteří malí pastýři přes sebe měli přehozený kožich a na hlavách měkké klobouky, ale byl mezi nimi i jeden ve zbrusu nové neonově barevné termobundě. Stejně tak andílci – bílí, s křídly (z kartonu nebo pravého peří) – měli na hlavně třpytivou ozdobou, která připomínala moderní technologie. Reklamní tabule vzadu pak vychvalovaly stavební podniky a místní spořitelnu. Ale zato všechny ty tradiční písně – a živá zvířata!
Vizuálně to byl samozřejmě vrchol – nejdříve na krásných velkých koních přiklusali heroldi, pak tři králové, a jezdili kolem dokola. Kůň jednoho z heroldů trochu vyváděl, takže herold při ohlašování „nařízení císaře Augusta“ musel dělat pauzy. Nebo když dovnitř vstoupily ovce, bylo zas zapotřebí několika silných dospělých, aby dostali ovce do jejich „ohrady v polích“. Oproti tomu malí i velcí psi pastýřů zde byli už od začátku. Hořel tu skutečný oheň a už na pohled člověka zahřál.
Kutzeburská vánoční hra, kterou společně vytvořilo mnoho účinkujících z domu „Zastávka“ evangelické jednoty bratrské v Chotěbuzi a z jezdeckého spolku, byla vskutku bohoslužbou. Bratr Gutsche si po odehraném vánočním příběhu nenechal ujít příležitost ke kázání o vánočním poselství. Jak se sluší, měl na sobě oblek a bílou kravatu. Nechyběla ani modlitba – Otčenáš a dlouhá přímluvná modlitba. Zdálo se mi, že to celé udělalo dojem, zejména požehnání na konci. „Sbor“ tu byl rozličný: Mnozí se přidali ke zpěvu a modlitbám, vpředu u brány zavládla spíše atmosféra vánočního trhu s hlasitou zábavou, selfie a svařeným vínem. Lidé si to užili. Ale není právě tato směsice skutečnou příležitostí ke zvěstování, jak je to u nás dnes aktuální? O mnoho jinak to nemohlo vypadat ani tehdy v Betlémě.
A abych nezapomněl: na konci proběhla sbírka, ale na ne uhrazení nákladů, nýbrž na vánoční slavnost pro bezdomovce ve městě a na zdravotnický program pomoci na Kavkaze.
26. 1. 2017; (fakta zkontrolována!)