9. Břímě bílého muže
Stavbou suezského průplavu (1859–1869) nabyl Blízký východ pro Evropu opět obdobné důležitosti, jakou měl do objevných plaveb. Kontrolu nad průplavem získala Británie a po bombardování Alexandrie lodními děly se Egypt stal jejím protektorátem. V Súdánu vzplálo proti britské nadvládě povstání proroka Mahdího. Francouzi vedli boj o ovládnutí severní Afriky v letech 1830 až 1911. To se již Italové zmocnili Libye.
Byla to doba, kdy z Evropy pocházející část lidstva, pyšnící se nejvyspělejší technikou a kulturou, upevňovala a rozšiřovala své panství nad ostatním světem. Nepochybovala o tom, že jej celý poevropští.
Na Balkáně pokračovala velmocenská hra. Teprve v šedesátých letech docházelo k prvním krůčkům liberální politiky v Srbsku a Rumunsku, až v osmdesátých v Bulharsku. K dosavadní britské snaze nevpustit Rusy do Středomoří přibylo nyní německé pronikání symbolisované plánem na železnici Berlín–Cařihrad–Bagdád. Roku 1878 získalo Rakousko-Uhersko Bosnu a Hercegovinu, až do roku 1912 zůstala Turkům Albánie, Kosovo, Makedonie, Thrákie.
Jako zcela nový prvek nastoupily důsledky oživeného antisemitismu v Evropě, (pogromy v carském Rusku, Dreyfusova aféra ve Francii, hilsneriáda v Čechách). Odpovědí byl sionismus, hnutí za obnovu státu Izrael (1897). – Opětovně jsme sledovali proměňující se hranice Evropy. Palestinsko–izraelský spor patří do historie vztahů Evropy a muslimů se vším všudy.
* * *
První světová válka různě narůstající napětí vyhrotila. Turkům jako spojencům Německa se nepodařilo ovládnout Suez. Zatímco britský ministr zahraničí mluvil o národní domovině Židů v Palestině, archeolog a britský agent T. E. Lawrence získal Araby k protitureckému povstání. S příslibem spojení Arabů v jednom státě jejich armáda po boku Britů 1. 10. 1918 ovládla Damašek. 30. 10. Turecko kapitulovalo.
Za rozpadu osmanské říše pronikla řecká armáda do Malé Asie s cílem připojit tamní řecké osídlení. Prohrála, a míru bylo dosaženo výměnou menšin mezi oběma státy. Znamenalo to konec třítisícileté řecké přítomnosti na východním pobřeží Egejského moře.
1. 11. 1922 svrhl Mustafa Kemal (Atatürk) vládu sultána a vyhlásil tureckou republiku jako sekularisovaný stát – první v muslimském světě. Prosadil zákaz nošení fezu a závoje, gregoriánský kalendář, latinku, metrickou soustavu.
* * *
Bez ohledu na sliby dané Arabům si velmoci území Osmanské říše rozdělily mezi sebou. Britové vytvořili na sobě závislé irácké království a zajordánský emirát. Palestinu spravovali přímo jako mandátní území. Přistěhovalectví Židů omezili kvótami. Jejich politika rozhořčovala obě strany. V blízkovýchodních kalkulacích začal se uplatňovat nový zřetel – ropa.
V mladé arabské generaci již zakotvil protizápadní nacionalismus. Povstání v Egyptě přimělo Brity, aby se v roce 1922 vzdali svého protektorátu a vyhlásili egyptskou samostatnost. Ovšem s britským vojskem na Suezu. Francouzi v Sýrii v roce 1920 nejprve Damašek dobývali a potom za povstání 1925 bombardovali. Téhož roku táhli spolu se Španěly proti povstalcům v Maroku.
Jediným arabským nezávislým státem bylo panství Ibn Sa’úda, rozšiřované ze středu arabského poloostrova – země islámského práva – šarí’y.
* * *
1933 se ujal moci Adolf Hitler. Jerusalémský Velký muftí jej navštívil a na počátku druhé světové války uprchl do Bagdádu. Tam v dubnu 1941 vláda Rašída Alího vedla útok na britskou leteckou základnu. Podnik ztroskotal dříve, než se mohla uplatnit německá letadla, jejichž přílet umožnili vichystičtí Francouzi v Sýrii.
Na odpor se naproti tomu postavili proti Britům a de Gaullovým Svobodným Francouzům a umožnili při tom dříve internovaným agentům protibritskou a antisionistickou propagandu mezi arabským obyvatelstvem Levanty.
Teheránské prohlášení Stalina, Churchilla a Roosevelta o životě „všech národů světa ve svobodě, podle jejich různých přání a podle [jejich] svědomí“ (1943), komentoval tehdejší presidentský kandidát republikánů Wendel Wilkie otázkou, jak se bude moci skloubit starost o světový mír s nacionalismem, s nímž se na Blízkém východě setkával. Poválečný vývoj ukázal, jak málo se tato obava promítla do mezinárodní politiky.