V LtN 44 se Erazim Kohák u příležitosti 28. října již (a přece ne) jen ohlíží za Československem. Představovalo podle něj „rizikový, přechodný útvar“, a doplatilo na to, že ho jeho zakladatelé příliš opřeli o přesvědčení, „že vratkou loďku republiky pohání k cíli proud dějin,“ směřující od theokracie k demokracii. Myšlenku svézákonitého dějinného vývoje Kohák odmítá, nebo „dějiny směřují lidé, svými často nepředvídanými vedlejšími následky svých nedomyšlených rozhodnutí.“ O dějinách přece platí: „Od teokracie k demokracii – tedy od pověry a závislosti k soužití v jasném vědomí svobody a odpovědnosti – dějiny nespějí samy od sebe, avšak to je směr, kterým je lidé potřebují směrovat. Po první světové válce se k tomu ve střední Evropě nikdo neměl. Jen Československo se o to pokoušelo…“ Proto je pořád co slavit: „…jednoznačně se přihlásilo… k ideálům demokratické revoluce, na nichž dnes, dvě generace po jeho zániku, Evropa zakládá svoji Evropskou unii.“
Znovuzrození „Pražské bible“ a dalších knihovnických skvostů z bláta loňských povodní vděčně připomíná glosa Víta Richtera Návrat ze zkázy (LtN 44)
„Vyráběli jsme z krabic Noemovu archu. Trochu se nám nepovedla, nakonec z toho vznikl malotraktor,“ líčí zážitky z tábora Bratra Kálefa Líza Svobodová. Cíl svého letitého táborového snažení ovšem nespatřuje v úspěšném vyrábění táborových rekvizit: „Snažíme se, aby všichni měli možnost dostat berličku ke komunikaci, aby komunikace vznikla… Nejkrásnější odměnou jsou jejich vzájemná přátelství… a dohady o tom, kde se zase uvidí.“
„Na své poslední přednášce jsem řekl kolegům: ‚Životy vašich pacientů nakonec neuchráníte, i přes vaši snahu. Ale neuchráníte ani své vlastní životy. Nechcete-li život ztratit, tak ho rozdejte.‘ Rozdané nelze ztratit“ – uzavřel svou přednášku Život člověka, zdraví a nemoc z pohledu evangelicky věřícího lékaře MUDr. Daniel Balabán. (z Českobratrského horácka 3/03)
„Vážíme si těch, kdo svoje občanské a politické nasazení zakládají na nenásilí a lidských právech a jsou ochotni snášet pro své přesvědčení i nespravedlivé uvěznění. Projevujeme odsouzeným a jejich rodinám svou solidaritu a Vás, pane prezidente Castro, žádáme, abyste se zasadil o jejich propuštění“ – končí petice benešovských občanů. Předtím je o situaci na Kubě zasvěceně a podrobně informovali biskup Václav Malý a Tomáš Janeba z Člověka v tísni. Text petice je pro případné další zájemce k dispozici v redakci Protestanta.