Překročíte-li hranici z Rakouska do Čech v Dolním Dvořišti, stanete na silnici č. 55, která vás dovede přes České Budějovice do Prahy a dál přes Litoměřice do Drážďan a konečně do Hamburku. Sotva jste však na ni vstoupili, upoutal vás v Horním Dvořišti kostel, který těsně sousedí s nočním klubem. Rozdíl mezi nimi je dobře čitelný, kostel je otevřen ve dne, za světla, noční klub v noci, za tmy. Kostel navede i cizojazyčné návštěvníky svou vysokou typickou věží a svým zvoněním. Noční klub přivádí své klienty už zdálky světelným nápisem a červeně zářivým srdcem, které ovšem nikoho neoklame, že by tu šlo o něco jiného než o obchod, a tedy o peníze. Nelze tam na oplátku vstoupit s otevřeným srdcem, je třeba otevřít peněženku.
Ale dosti o tom. Písmo svaté dávno a dávno dřív než naše pohraničí a daleko zřetelněji soudí o rozdílu mezi dnem a nocí, a mezi světlem a tmou. Pán Ježíš a jeho apoštolové vyvozují všechny své výroky o noci a tmě ze základní skutečnosti, že „Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy“ (1J 1,5) a označují tak i věřící: „Vy však bratří nejste ve tmě, vy všichni jste synové světla a synové dne, nepatříme noci ani temnotě“ (1Tes 5,4,5). Křesťanství vstoupilo do světa jako věc veřejná, všem na očích: „Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co slyšíte v soukromí, hlásejte se střech“ (Mt 10,27), praví Ježíš. Proto otevíráme kostel ve dne, aby byl všem lidem přístupný. Otevřít jej za tmy je proti dobré zvyklosti.
Leč stalo se to. Kdosi přišel s tou myšlenkou a kostely snad všech církví se otevřely za tmy na několik hodin, a to v sobotu, v den, kdy po Ježíšově zatčení v zahradní tmě a po nočním procesu zdánlivě vyhrála temnota nad světlem. Na výsměch této výhře věřící v tu dobu spí, aby v neděli ráno, kdy Kristus Pán vstal z mrtvých, oslavovali jeho a své vítězství nad smrtí. Všichni lidé jsou k této slavnosti zváni.
Chtěl-li bych hledat nějaký pozitivní smysl v té nezvyklosti a nenormálnosti „Nocí otevřených kostelů“, viděl bych jej jako jeden ze způsobů, jimiž se církev snaží představit se veřejnosti a zvláště odcizeným lidem, ukázat jim svou dobrou vůli žít s nimi v přátelství, být jim ku pomoci evangeliem Ježíše Krista a také k překonání ostychu vstoupit do „svatého“ domu, kde jeden už měsíce a jiný roky nebyl.
Negativní smysl noční prohlídky kostela lze spatřit na těch nevěřících, kteří řeknou sobě i druhým: „Přišel jsem, viděl jsem a neshledal jsem na tom nic, proč bych měl být toho žádostiv, nic na tom není.“ K vidění opravdu nic.
Jenže tenhle noční způsob nikdy neukáže církev takovou, jaká ve skutečnosti je. Ani vy ani my neukážeme náhodnému cizímu hostu, jaká naše domácnost je, dokud se host nepromění v bratra, s nímž si sedneme k společné večeři. K takové proměně díky Duchu svatému dochází zvěstováním evangelia, které se obvykle děje v neděli. Cizí, náhodný i podle lidského mínění zcela nevhodný host, který uvěří, že Ježíš je Boží Syn, je pozván i k chlebu a vínu, aby sdílel radost ve společenství Kristova lidu. Evangelium jako kázané pozvání na tuto cestu je nezbytné, aby uvěřivší žili v pokoji a radosti i v opatrnosti a trvalém úsilí odolávat pokušením a útokům zlého svůdce. Ježíšova náruč je široká, nepohrdne úzkostlivcem, který se bojí vstoupit nemaje roucha svatebního, ani zatvrzelým hříšníkem, do něhož hřích zažral se jako rez do cibule.
Kostel tedy není na dívání ani kdejaké povídání a slyšení. Kostel je domem Slova Evangelia, bez něhož nic neprospěje. Kolikrát bude třeba otevřít jej v sobotu večer, aby se v nevěřících a zvědavcích probudila správná zvědavost nejen vidět, ale „zažít“ církev v jejím normálním životě a čase, ve dne, ne v sobotu, ale v neděli? Jednou je jistě málo. Jediné noční otevření vypadá jako zoufale vztažená ruka k nevěřícím, aby byli získáni pro podivnou, ztracenou věc. Anebo byl to, jak někteří pociťovali, zajímavý kulturní zážitek, který by se mohl opakovat. Kolikrát tedy, aby přinesl i zamýšlený užitek? To nevím, avšak slušelo by se, aby k příští pozvánce k sobotní noční návštěvě kostelů byla připojena pozvánka na další nedělní dopoledne, kdy bohoslužby a kázání budou zaměřeny na ty, které zvlášť zaujala noční návštěva kostela a jsou zvědaví dovědět se a prožít víc. Všechny křesťanské církve oznámí celému BRNU, že po „Noci otevřených kostelů“ budou v neděli v 8.30 a v 10.00 hodin slavit DEN otevřených kostelů.
První křesťané se shromažďovali k slávě Boží první den po sobotě, v neděli, jak nám to sděluje evangelista Jan, 20,1.