1. června proběhla v Krajské vědecké knihovně v Liberci veřejná debata s názvem „Je korupce závažný společenský problém?“ Konferenci zahájil David Ondráčka z organizace Transparency International, který nejprve posluchačům představil „evoluci korupce“. Upozornil, že korupci již nelze chápat jako pouhé uplácení úředníků. Podobně i jeho kolega, Stanislav Beránek poukazoval na to, že navyklý obraz „úředníka, který se umazal bahnem korupce“ je zavádějící. Nejnebezpečnější korupční jednání nabývá v současnosti podoby klientelistických sítí, které usilují o ovládnutí veřejných finančních toků. Za příklad klientelistické sítě uvedl Ondráčka skupinu „právníků“ z plzeňské univerzity. Klientelistická síť není nutně vyživována přímým uplácením, ale stojí na trvalých závazcích, protislužbách a vědomí vzájemné vydíratelnosti. Karel Bačkovský z ministerstva vnitra ještě doplnil, že když uvnitř klientelistické sítě vše funguje ke spokojenosti všech zúčastněných, lze ji jen velmi obtížně vypátrat. Ondráčka uznal, že v tak malé zemi, jako je Česká republika, je klientelismus nevyhnutelný. Problém ale nastává v okamžiku, když začíná nahrazovat standardní modely rozhodování.
Nestačí jen rámusit a trestat
V další části své přednášky Ondráčka připomněl, že korupce byla důležitým tématem i v letošních volbách. Podstatný ovšem není samotný politický program, ale spíše vůle k jeho naplňování. Dobrý protikorupční program propagovaly podle Ondráčky již minulé vlády, ale podařilo se z něho naplnit jen 10–15 %. Zde je snad vhodné zmínit poznámku Stanislava Beránka, který informoval o dění v Itálii, kde nejvíce „rámusu“ kolem čisté politiky a boje proti korupci dělali právě ti, u kterých se později prokázala největší provázanost s mafií. Vraťme se ale zpět k volebnímu dění v Čechách. V letošních volbách například Věci Veřejné volaly po přehodnocení nemravných prodejů z minulosti. To je podle Ondráčky spíše populistické heslo. Mnohé prodeje jistě nemravné byly, ale v současném prostředí je téměř nemožné je zpětně otevřít a napravit. Většina takových případů dnes končí tak, že jsou odloženy dříve, než se vůbec dostanou k soudu. Podle Ondráčky je nutné uvažovat o tom, jak rozhýbat vyšetřování, jak odpolitizovat veřejnou správu a jak vybírat a jmenovat zaměstnance do klíčových kontrolních pozic. Ideálem by byl sebevědomý úředník, který nebude své postavení zneužívat k vlastnímu prospěchu a který (pod tlakem klientelistických sítí) nebude trestán za svá rozhodnutí.
Na závěr Ondráčka dodal, že je třeba dbát na to, aby se demokratizovaly samotné politické strany – aby samy nebyly jen klientelistickými sítěmi. Politické strany totiž přenášejí své vnitřní praktiky do řízení státu.
Karel Bačkovský, vedoucí oddělení bezpečnostně-právního odboru ministerstva vnitra zmínil paradoxní situaci, v níž se jeho ministerstvo nachází. Ministerstvo vnitra je pověřeno zabývat se korupcí na vládní úrovni. Nejdůležitější protikorupční opatření by ale podle Bačkovského nemělo mít formu represe, ale především prevence. A to je oblast, která do pravomoci ministerstva vnitra nepatří. Bačkovský informoval o současné strategii v boji proti korupci (prevence, průhlednost, postih) a také o nové strategii, která se v současné době připravuje. Ta se bude soustředit na oblast veřejných zakázek, whistle-blowing (oznamování nekalých praktik), pravidla lobbingu a zvýšení pravomocí policie (např. pravidla používání odposlechů). V závěru svého příspěvku Bačkovský znovu zdůraznil, že represivní cesta není lékem na korupci. Je nutné jít především cestou prevence.
Na společné musí být vidět
Po případové studii Jaroslava Tauchmana z neziskové organizace Čmelák, která mapovala některé pochybné prodeje majetku města Liberec, přednesl svůj příspěvek Václav Umlauf. Ten pojal problematiku korupce ze svérázného filosofického hlediska. Ve starém Řecku byla obrazem společného vlastnictví dělba válečné kořisti. Společné vlastnictví musí být ve středu (ode všech stejně vzdáleno) a musí na něj být vidět – pak je možné jej dělit. V dnešní době, podle Umlaufa, funkce středu mizí. Společné, koinon je nahrazeno vlastním, ton idion. Když mizí střed, vládnou idioté (soukromníci) a res-publicae je nahrazena hrou soukromých zájmů. Z politiky se tak stává podnikání a res-publicae je možné rozkrást zcela legálně. Podle Umlaufa mají dnešní lidé malý zájem o to, co je společné. Od státu již očekáváme pouze sociální pomoc a nesmrtelnost. Tam, kde je vysoká míra vědomí toho, co je obecné, není potřeba přebujelé byrokracie. Tam, kde se lidé začínají na veřejné dívat jako na potenciálně vlastní, se však rodí společenský problém.
V závěrečném příspěvku představil Jan Korytář, ředitel neziskové organizace Čmelák a zastupitel města Liberce projekt Liberecké protikorupční koalice. Jeho sdružení chce v rámci tohoto projektu připravovat protikorupční audit jednotlivých stran i kandidátů do zastupitelstva a ucelenou protikorupční strategii. Více informací o tomto projektu naleznete na stránkách www.nasliberec.cz