Čtení: 1 Kor 1,18–25 a 2,1–5
Text: Přísloví 3,5
Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.
Konfirmační text obdržený ve čtrnácti letech může člověk někam založit, může si ho však také přivlastnit. I to přivlastnění textu pro vlastní život však může být různé. Ne často tomu bývá tak, že konfirmovaného zřetelně provází jeho životem. Pavel Skála obdržel v konfirmační den právě ten citovaný verš z knihy Přísloví: Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nespoléhej. Jako by tento verš přinesl zcela určitý klíč k pochopení Pavlova života. Mnohé, co člověk o Pavlovi věděl či s ním prožíval, se stává ve světle tohoto verše zřejmějším. Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.
Doufej v jednoho celým srdcem. Člověk – a to nejen ten druhý, na rozdíl ode mne – je nakloněn tomu, aby si věci svého života důkladně zajišťoval. A když důkladně, tedy pokud možno raději dvojmo. Lze se zcela jistě na určité skutečnosti pro budoucnost spolehnout, vsadit na ně, ale je také třeba připravit i variantu pro případ selhání jistot, které člověk zvolil. To je přece moudré, rozumné. To přinese člověku i potřebný klid k životu. Může pak směle (jako obrněný tank) vjet do světa plného nástrah, problémů a otázek. Nemusí se hned všeho lekat, proto dokáže být rozhodnější, dokáže jasněji a bezstarostněji mluvit a snad i druhé lidi může bez ostychu vést a moudře a jednoznačně jim radit. Pro případ selhání má pohotově variantu druhou.
Jenže k tomuto slovo z Přísloví nevyzývá. Celým srdcem doufej v Hospodina. Když celým, pak už nemůžeš pokukovat jinam. Vsaď na jedno. Nehledej jiná zajištění svého života, jiná zajištění svých rozhodnutí, svých životních kroků – a na svou rozumnost – na tu už vůbec nespoléhej. – S takovýmto názorem dnes mnoho nepochodíš. Bude tě asi leckdo mít za nezodpovědného a pošetilého. Možná i trochu za podivína, který se v životě nikdy nemůže pořádně prosadit. Co uděláš, když tvá cesta selže?
Ale vedle těchto kritiků jsou i jiní lidé. A takové svým odhodláním možná oslovíš. Asi nebudeš působit příliš jistě. Bude na tobě vidět, že ses spolehl na jednu věc. Že jsi něco risknul. Že stavíš svůj život a rozhodování v něm jen na jednom. A o to jedno zápasíš a ohledáváš to. Je vidět, že úplně v rukou to nemáš.
S tímto životním postojem asi druhého neoslovíš okamžitě. Nepostavíš ho raz dva na nohy. Možná ho ještě v mnohém zvikláš. – Ale můžeš si být jistý, že druhého nepřeválcuješ svou rozumností a moudrou řečí, která vše vidí jednoznačně. A to je jistě důležitější. Dáš druhému prostor, aby sám viděl, sám hledal, sám se rozhodoval a ve své svobodě se nechal oslovit.
Spolehnout se celým srdcem na Hospodina a vlastní moudrost odmítnout člověka oslabuje, znejišuje právě ve vlastní moudrosti. Nedává mu možnost volby. Ale v tomto oslabení nalézá moc, která k němu přistupuje. Moc, která je mu dána k poznání. Která otevírá množství nového bohatství a vede k náročnosti na sebe sama. Taková náročnost nejednou pak přechází i na druhého člověka. Šíří se setkáním, otázkami a oprávněně znejišuje i člověka druhého.
Spolehnutí na Hospodina nakonec dává i možnost naložit s rozumností správně: tu svou vlastní – svými úspěchy a svými zklamáními podbudovanou, mnohdy i nabubřelou – odsunout. Snad k ní můžeš přihlédnout pro své naučení. Ale spolehnout na ni nelze. A o pravou rozumnost prosit toho, v něhož doufáš celým srdcem. Pane, dej mi rozum, a se naučím tvým přikázáním, a budu zachovávat tvůj Zákon. Budu se ho držet celým srdcem. (Žalm 119,34 a 73) Rozumnost od Boha – tedy jiná, než ta mnou vybudovaná – člověka osvobozuje a naučí tě dobrému rozlišování, dobrému pozorování, naučí tě umění být pozorným a nakonec umění dát dobrou radu. Sobě i druhým. Tam, kde je spolehnutí se na Hospodina opravdové, tam rozumnost dostává novou důležitost a oprávněnost a vážnost. A asi pak o ní člověk méně mluví a naopak jí více slouží.
Nespoléhání na svou rozumnost neznamená však neučit se, nenaslouchat, nepřijímat. Podobně doufat v Hospodina neznamená přestat hledat, nechat vše na jeho činech, přestat se ptát. Nepokoj žalmistů ukazuje opak. Známe jejich troufalé otázky i mnohá jejich rozhodnutí. Tedy nespoléhat na vlastní rozumnost znamená zkoumat Písmo, přivlastňovat si zápas žalmistů, ale znamená to též rozšiřovat si poznání o veškeré hledání druhých lidí.
A tak se nakonec člověk musí o něco rvát. Spolehnutí se celým srdcem na Hospodina sice může vyvolat proudy chval a jásot, ale totéž spolehnutí se stává též břemenem. Tíhou podobnou té, kterou kdysi nesli proroci. Od Boha poznaná a přijatá moudrost vede k hlubšímu poznání než moudrost lidská. Člověk začíná vidět mnohé, kolem čeho často v lidském rozmachu procházíme bez povšimnutí. Spolehnutí se na Boha vede k neustále novému ohledávání. K promýšlení vztahů mezi lidmi a k promýšlení osobních situací. Pak začnou na člověka doléhat situace druhých lidí. Jejich bolesti i radosti. A bolesti druhých přebíráš před Hospodinem na sebe… Spolehnout se na Hospodina neznamená totiž sobecky zajišťovat vlastní život, ale naopak otevírat se pro bolesti druhých, pro záchranu života druhých…
Ten, který se spolehnul na Hospodina celým srdcem a nalezl v něm světlo, má i jednu prosbu: Smět bydlet v domě Hospodinově. Ne kvůli pohodě svého života víry, ale aby mohl zpytovat Boží vůli. A to nejde samo sebou. O to musí člověk usilovat. Nech se to stane předmětem proseb. Poznat Boží vůli, jeho zákony, pravdu, pravdu o člověku, o sobě, o druhém. Nebudeš asi z toho poznání vycházet jako hrdina. Mnohé bude bolet a mnohé budeš muset přiznat. Ale jistě při tom spatříš i okrasu Hospodinovu, kus tajemství zahaleného neumělostí naší víry, a nalezneš Boží přízeň a vlídnost. A ta ti dá možnost očekávat to, co sám – svou rozumností a svým činem – nezískáš.
Spolehnutí se na Hospodina pak přináší i zaslíbení, že Hospodin ukryje člověka před nepřítelem a vynese ho na vrchol skály. Do prostoru plné Boží služby člověku, do pravé bohoslužby. Tam, kde je Bůh sám při díle. Do místa jeho kralování. A tam každý nepřítel – nejen ten se zbraní v ruce, jehož se žalmista obával – ale i ten, s nímž máme denně co činit – zlo, sobectví, nemoc, bolest i smrt – pozbývá své moci. A zůstává pokračující rozhovor s Bohem. Rozhovor se všemi svými napětími. Rozhovor s Bohem náš i Pavlův; vždy jde o rozhovor, který nemůže být přerušen ani smrtí (Luther).
Jsme vděčni Pánu Bohu za všechna naše setkání s Pavlem Skálou.
Ty jsi, Pane, učinil tento svět a postavil do něho člověka. Proto víme, kde je naše místo. Je však pro nás příliš náročné žít k tvému obrazu. Ty se k nám však opakovaně skláníš, abys podal ruku milosti provinilému, soběstřednému, pyšnému. Pomáháš nám, když ztrácíme naději, když jsme zarmouceni a když na nás doléhají úzkost a obavy. Ty nám též dáváš poznat své zákony a svou pravdu potřebnou pro cestu života. Za to vše ti děkujeme.
Ty jsi pro člověka otevřel i své království. Dáváš nám nahlédnout na skutečnosti věčné a svaté. Skrze své svědky nám dáváš poznat tvou vládu pokoje, kde bolesti ani žalu již nebude. Věříme, že jsi to ty, kdo nás na cestě ke království pokoje vede. I za to děkujeme.
Na této cestě jsi vedl i Pavla Skálu. Tys mu dal společenství lidí, kteří stáli v jeho blízkosti a byli mu potěšením, společenství těch, kteří přijímali jeho lásku. Tys mu dal víru, v níž se dokázal spolehnout na tvé vedení a tvou moudrost. Tys mu dal tichost, v níž dokázal sám sebe nabídnout mnohým hledajícím a zmateným na životní cestě. Tys mu dal pokoru, kterou dokázal bořit překážky ve vztazích mezi lidmi. Dal jsi mu schopnost tázat se, aby sám nepřehlušil pravdu. Tys mu dal umění naslouchat, aby byl slyšet ten druhý. Tys ho učil věrnosti, na níž stavěl svůj vztah přátelství k druhým. Tys ho naplňoval moudrostí, aby mohl mnohým pomoci. Tys ho obdařil milostí, aby svým životem a svým kázáním vydával svědectví o tvé velikosti a slávě. Za to vše ti vzdáváme dík.
Prosíme, potěšuj nás a posiluj naši víru. K naději, k vděčnosti a ke vzájemné lásce veď rodinu Pavla Skály. Nás veď v tomto světě tak, abychom svými životy uměli svědčit o Tvé vládě milosti a pravdy, o království tvé lásky a slávy, které jsi připravil a do něhož vedeš své stvoření. Věříme, že toto království, které jsi připravil, je domovem pro Pavla. Amen