Dokumenty českých dějin
KŠAFT UMÍRAJÍCÍ MATKY JEDNOTY BRATRSKÉ
Na tebe, národa český a moravský, vlasti milá, zapomenout také nemohu při svém již dokonalém s tebou loučení, nýbrž i k tobě nejpředněji se obracíc, tebe pokladů svých, kteréž mi byl svěřil Pán, nápadníkem i dědicem nejpřednějším činím…
Věřím i já Bohu, že po přejití bouří hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí Tvých, do rukou Tvých se zase navrátí, lide český!
A pro tu naději tebe dědicem činím všeho toho, co jsem koli po předcích svých byla zdědila a přes těžké, nesnadné časy přechovala, nýbrž i v čemkoli dobrém skrze práci synů mých a požehnání Boží rozhojnění jsem přijala. To všechno tobě zcela odkazuji a oddávám, zejména:
Napřed milost k pravdě Boží čisté, kterouž nám před jinými národy prvé službou mistra Husa našeho ukazovati začal Pán a kterouž on s pomocníkem svým i jinými mnohými věrnými Čechy krví svou zpečetil a od níž Antikrist na onen čas chytrostí svými na sněmu basilejském, teď pak mocí válečnou ukrutnou tebe byl odvedl, já pak s syny svými, kteří za světlem jíti chtěli, posavád se přidržeti chtěla…
Živ buď národe, posvěcený Bohu, a neumírej, muži tvoji ať jsou bez počtu! Požehnej, ó Hospodine, rytěřování jeho a v práci rukou jeho zalib se tobě! Zlomuj ledví nepřátel jeho a těch, kteří ho nenávidí, aby nepovstali!…
(Jan Amos Komenský, 1650)
O ŠŤASTNÉM NĚKDY, NYNÍ VŠAK PŘEŽALOSTNÉM STAVU KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO, ZVLÁŠTĚ PAK O VÁŽNOSTI JAZYKA ČESKÉHO V ČECHÁCH, TÉŽ O ZÁHUBNÝCH ÚMYSLECH NA JEHO VYHLAZENÍ
Těžký, tudíž před potomstvem neomluvitelný zločin na sebe uvalují ti, kdo buď nadějíce se vítaných hodností, buď strachujíce se nějakého tyranského ducha, buď toužíce dosíci milosti neb jakoukoli jinou ctižádostí dohnáni, rady své propůjčují na zradu a zmar vlasti, společné matky, nepřátelům, a kdo cizí lakotě a pomstě, mlčením, aneb, což horšího jest, pochlebováním plachty rozestírají…
V jaké nebezpečí se vrhá panovník, v jaké vlast, když všecko, jakoby v nové vlasti se převrací, když se národ nutí k novému jazyku, k novým zákonům a novému zřízení? Takové poměry jsou horší než každé bezvládí.
Ó dome starý, jak nerovný pán tobě vládne! … Ó, ty velký reformátore státu! Dům a staré království jsi rozkotal, nového nepostavil… Šlechtu jsi potlačil, z měst královských nadělals městečka, z městeček vsi, ze vsí rozedrané chatrče, v nichž bydlí lidé polonazí, otrhaní, hladem téměř umoření, všech věcí potřebných zbavení.
Ó ty pravý otče vlasti! Žádný statkář by tak nedal nakládati se svým dvorem, jako ty nakládáš s královstvím českým, kdysi hojně kvetoucím, jehož všechny ozdoby jsou vydány v plen… a denně před očima mizejí, když vídeňský dvůr, navnaděn sladkostí českých peněz, denně jícnem nenasytným volá: Přinášej! Přinášej! …
Svatý Václave, nedej zahynouti, nám ni budoucím!
(Bohuslav Balbín, S. J. oslovuje v roce 1673 nejvyššího purkrabího Bernarda Ignáce Bořitu z Martinic. Vydáno až po zrušení jesuitského řádu, roku 1775 pod názvem Obrana jazyka slovanského, zvláště pak českého.)