Jako výzvu k rozvaze nad souvislostmi našeho směřování hodnotí prezidentův novoroční projev Erazim Kohák. „Naše republika se může stát banánovou republičkou, … kde nic nezpochybní naše mýty. Máme i předpoklady k tomu, abychom se stali rovnocennými partnery v evropském společenství.“ (Otázka roku, LtN 2/02).
„Charta 77 byla od počátku do konce přísně konkrétní. Pravdu mají její zamračení kritikové: s komunismem vlastně vůbec nebojovala, vždyť se ve svých dokumentech nezmohla ani na pořádnou nadávku, … Takové důležité ismy jako kapitalismus, socialismus, komunismus neměla v popisu práce. Zcela si vystačila s Deklarací lidských práv a dvěma mezinárodními pakty. Není divu, že se pak zabývala prkotinami: aby lidé mohli cestovat, aby se (pro odpírače) zavedla služba civilní, aby kapely mohly muzicírovat, aby se lidé směli sdružovat a nemuseli se bát fízlů, aby se dodržovaly mezinárodní úmluvy a v městech se dalo dýchat,“ napsal k pětadvacetiletí CH 77 Jan Štern v článku Společenství proti strachu (dvojčíslo LtN 52/1).
Dle přehledu v LN z 9. 1. lze usoudit, že evangelický farář se nalézá v podobné příjmové kategorii jako poštovní doručovatel, pracovník ostrahy, pouliční prodavač, poslíček, popelář a rybář.
Neznámá evangelia (Novozákonní apokryfy I) se umístila na 8–9. místě ankety LN o knihu roku 2001.