V souvislosti s reakcemi na teroristický útok na Spojené státy se v komentářích křesťanů i nekřesťanů objevuje etické klišé, vyjádřené úslovím „oko za oko, zub za zub“. Předkládáme čtenářům starší text Emmanuela Lévinase, který se přímo tohoto biblického pravidla týká. Poprvé vyšel ve sborníku Difficile liberté (Paříž 1963), česká verze, kterou přebíráme, byla publikována v samizdatovém Výboru z kratších textů (Praha 1983).
Týdenní čtení z třetí knihy Mojžíšovy, které zahrnuje kapitoly 21–24, končí slavnou pasáží, která dnes mnoha „moderním duchům“ může připadat promlčená. Jemné jazýčky si žádají čerstvější stravu a v našem textu nachází jejich vybraná chuť samu starobu Starého zákona.
Zákone odplaty, kolik zbožného hněvu vyvoláváš ve světě, kde ostatně vládne už jen mírnost a láska! „Když někdo ubije člověka, musí zemřít. Kdo ubije dobytče, nahradí je. Když někdo zmrzačí svého bližního, bude mu způsobeno, co sám způsobil: zlomenina za zlomeninu, oko za oko, zub za zub; jak zmrzačí člověka, tak ať se stane jemu. Kdo ubije dobytče, nahradí je; kdo ubije člověka, zemře. Budete mít jednostejná práva jak pro hosta, tak pro domorodce. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“
Tvrdá slova: jak vzdálená těm, která vyzdvihují neprotivení se zlu. Jistě se vám při nich vybavila jiná stránka Písma: spravedlivý, jenž „nastaví tvář svou tomu, kdo ho bije, a potupou se sytí“. Tuto pasáž také poznáváte a vzpomínáte si na odkaz: je to Pláč Jeremiášův, 3. kapitola, 30. verš. Jen jiný zlomek stejného, tak starého zákona!
Zlomenina za zlomeninu! Tvrdá slova, ale vznešený požadavek. Přísný příkaz, vyhlášený z nejvyšších míst. Obdivujeme aspoň onu závěrečnou větu, která vyhlašuje jednotu lidského pokolení. Poselství univerzalismu zaznělo a nemuselo čekat, až průmyslový věk odhalí či vnutí lidstvu lidskou solidaritu. Jeden jediný zákon pro všechny, to je princip, který sám Starý zákon, vysmívající se opakovaným pravdám, v pečlivě zvážených a strohých řádcích prvního Svitku opakuje téměř padesátkrát. Nelze se proto domnívat, že by myšlenka, která se v době kmenů a rodů vznesla až k vidině jednotného lidstva, mohla zůstat u zákona pomsty.
Chtěl bych vám předvést moudrost jejích tajemných slov a drama, na které odpovídají. Existuje totiž drama zlidšťující se spravedlnosti. Oko za oko, zub za zub – to není princip teroru. Není to chladný realismus, který se snaží o účinné jednání a nesnáší sentimentální výlevy, přenechávaje morálku dětem; už vůbec to není vynášení hrdinného a nadlidského života, z něhož nutno vypudit srdce a slitování, ani to není záliba v krutosti, v níž si mužná existence hoví jako v lázni. Tyto momenty byly Písmu vždycky cizí. Pocházejí od pohanů. Pocházejí od Machiavelliho, pocházejí od Nietzscheho.
Upokojte se, princip zdánlivě tak krutý, který zde bible hlásá, usiluje jen a jen o spravedlnost. Chce se prosadit v takovém společenském uspořádání, kde každý, i ten nejmírnější trest se ukládá podle soudního výroku. Rabíni tento starozákonní text nikdy nevykládali ani neuplatňovali doslova. Chápali jej ve světle ducha, který prolíná celou biblí. Tato metoda porozumění se nazývá Talmud. Učitelé Talmudu předešli skrupulím moderní interpretace: zub za zub – to znamená peněžitý trest, pokutu. Část textu o hmotné náhradě materiálních škod, kterou bible ukládá za ztrátu dobytka, nesousedí s příkazem odplaty pro nic za nic. Vybízí nás, abychom četli verše o zranění způsobeném člověku tak, jako by otázka škod měla u soudce zvítězit nad vznešeným hněvem, který zločin vyvolává. Násilí budí násilí. Tuto řetězovou reakci je však třeba zastavit. Proto je tu spravedlnost. To alespoň je její úlohou, byloli zlo už spácháno. Lidskost se v člověku rodí, když dokáže převést smrtelné urážky v právní spory, trest v nápravu toho, co ještě napravit lze, a v převýchovu zločince. Člověk potřebuje víc než jen spravedlnost bez vášně. Potřebuje spravedlnost bez kata.
Zde se však drama znovu zaplétá. Spravedlnost míru a lásky, která má odpor ke krvi, spravedlnost nutná a dnes jedině možná – ochraňuje ještě vůbec člověka? Vždyť je to široká, pohodlná cesta bohatých! Kdo má dost peněz, může platit vylámané zuby, oslepené oči, bolestné rány, které způsobil. Urážka a zranění získávají tržní cenu, příchuť peněz. A tento rozpor nevyplývá jen ze zákona, který nahrazuje utrpení pokutou. Všechno, co platíme s lehkým srdcem, bez tělesného utrpení a s nedotčeným zdravím, má pro nás jen cenu pokuty. A finanční „zranění“ nebývá smrtelné. Svět tak zůstává pohodlným pro silné, pokud mají i silné nervy. Vývoj spravedlnosti však nesmí vést k odmítnutí veškeré spravedlnosti, k pohrdání člověkem, jehož čest má hájit. Změnou litery zákonů je třeba zachránit jejich ducha. A bible nám připomíná ducha mírnosti.
Bible urychluje pohyb, který nám jednou přinese svět bez násilí. Kdyby však omluvy a peníze mohly vše napravit a uklidnit svědomí, šel by pohyb opačným směrem. Ano, oko za oko. Celá věčnost ani všechno zlato světa nemohou vyvážit ublížení člověku, onu ránu ustavičně živou, jako by teprve stejná strázeň dokázala zastavit její věčné krvácení.