Přehlednou zprávu o loňské návštěvě Čechů z ukrajinských obcí Bohemka a Veselynivka v Čechách najdete ve věstníku občanského sdružení Exulant č. 1/2001. Daniel Heller neskrblí nadšením: „Většina z nich nikdy neměla možnost podívat se do své pravlasti… Ale teď se to stalo a bylo to krásné a velkolepé.“
„Nejdůležitější bylo, že ti lidé chtěli být sami sebou, a tak se odlišili postojem, který měl vlasy jako vnější znamení. Mám dojem, že politickému tlaku odolávali právě proto, že o sobě věděli a že mezi nimi existovala určitá solidarita, určitá svázanost,“ říká Dana Němcová v rozhovoru o máničkách za normalizace. (Respekt č. 14/2001)
„Stejně jako bráníme před jednotnými normami Evropské unie olomoucké tvarůžky, měli bychom hájit i perlu ekologické výchovy mládeže – tradiční dětské letní tábory,“ uzavřel své zamyšlení nad přínosem táboření i hrozícími omezeními těchto aktivit Petr Maděra. (Táboření v přírodě, Veronica 2/2001)
„Policie neučinila prakticky nic pro zadržení střelce a dalších útočníků. Naopak je vyzývala k rozchodu a umožnila jim, aby se znovu srotili…“ napsal v rekapitulaci policejního zásahu proti skinskému útoku na romské osazenstvo českobudějovické restaurace Modrá hvězda Jakub Polák. Především si ovšem všímá následného vyšetřování a vedení procesu. Spokojenost s rozsudkem, vyneseným 14. 3. tr. podle něj není na místě, protože „rozsah a závažnost incidentu neodpovídá tomu, jak je skutek popsán v obžalobě a nyní i v rozsudku.“ (LtN 13)
Našeho vztahu k Masarykově roli v hilsneriádě si všímá Karel Steigerwald v článku Umělec je na svém místě a nespí: „Máme rádi – Masarykovu odvahu, jak šel… proti veřejnému mínění. Když jej za to chválíme, máme pocit, jako bychom šli s ním.“ Jenže „Masaryk byl sám a šel proti všeobecně sdíleným předsudkům… Mohl by nám přinést poučení: osamělý hlas je často důležitější než hluk všech… Jenže v hluku který vytváříme, není nic slyšet. Součástí našeho kulturního prostředí není úcta k odlišnosti… Naopak, odlišnost je nepřítel a jeho vymýtání má větší hodnotu než celá svoboda.“ (Proglas 2/2001)
„Bylo by báječné, kdyby se v ČR o závažných věcech vedly tak otevřené, fundované a odpovědné veřejné debaty, jaká předcházela uzákonění eutanazie v Nizozemsku,“ napsala Petruška Šustrová na závěr své – jinak spíše rozpačité – glosy k přijetí příslušného zákona horní komorou nizozemského parlamentu.
Evangelický časopis ČB se rozhodl přinést rozhovor s šéfredaktorem časopisu Protestant.