* * *
V neštěstí se vždycky hbitě
vracím k religiozitě
jak se však trochu zabydlím
tak se zas ani nemodlím
(Přimluvit by se snad měli
světci v nikách na průčelí
se sv. Hugem s labutí
Odpustit můžeš mi jen Ty)
V patře nade mnou dvacet dva andělů
přilepilo se na pilastry
deset let dvacet v údělu
lidé zde mají hrozné flastry
Sedí v kostele kolem mne
Ne věčná lampa zemní plyn
na jejich tváře vrhá stín
Bože je teprv poledne
nebo pad na svět soumrak už?
Je bomba jenom velký nůž?
Poslední listí vítr rve
na dvoře z hlohů nebo se
zazelenají poznovu? řekni mi
Je kolem nebes taky kůra
jako na stromech na zemi?
Nebo jen kůry andělské
obklopují Tě v slávě Tvé?
Je oheň v srdci prázdnoty?
Jsi v prázdnotě to Bože Ty?
Mrazivý sever horký jih
Je pupek světa v Kartouzích?
Jako tu šíji labutí
kdo mě ohýbá Pane Ty?
Bez oltáře je presbytář
od hořáků jde pekla zář
Modlím se vždycky v neštěstí
Kamenným světcům na tvářích
jemný déšť jemně šelestí