Rozhovor s Evou Bajgerovou, romskou poradkyní Okresního úřadu Ústí nad Labem
Zájem médií o plot v ústecké Matiční opadl tak rychle, jako se vzedmul. Přetiskujeme jeden z rozhovorů, v kterých ústecký farář Michal Šimek sledoval další vývoj tohoto případu a s ním souvisejících problémů. Celý pořad vysílal ČR v pořadu Výzvy přítomnosti 3. 3. 2000.
Kolik Romů žije v okrese Ústí n. Labem a samotném městě Ústí?
Podle sčítání obyvatel z r 1991 bychom tady měli mít 176 Romů, což je číslo, které určitě neodpovídá realitě. Vyjdeme-li ze sčítání lidí za socialismu, kdy si tehdejší úředníci národních výborů značili, je-li či není dotyčný Rom, zjistíme, že v r. 1987 tu bylo kolem 7 tisíc Romů. Můj odhad zní, že romská populace tvoří 10–12 % obyvatelstva. Okres Ústí n. L. má 120 tisíc obyvatel, vychází tedy 12–14 tisíc Romů, což je číslo docela reálné – oproti 176.
Proč myslíte, že došlo k napětí mezi bílými a romskými obyvateli v Matiční ulici?
Když nedochází k dialogu, když jeden člověk nechce vědět víc o tom druhém, když není šance k sblížení, zůstává ten druhý jiný, cizí a tudíž se od něj oddalujete. Když se s ním seznámíte – máte k němu určitě docela jiný vztah. Když se málo ví o romské komunitě, zůstávají jiní – a prohlubeň se zvětšuje víc a víc. To se určitě stali i v Matiční.
V ústeckém deníku jsem viděl fotografii plotu, který si v nedaleké vesnici postavil jeden Rom proti jinému…
To je řešení dvou jednotlivců. Jedna věc jsou problémy dvou konkrétních lidí, ale něco jiného je odsouzení celé skupiny. V Matiční ulici žije 39 rodin. Přistupujme k nim tedy individuálně. Rozhodně však není vhodné oddělovat skupinu od skupiny.
Nebylo vůči Ústí nad Labem nespravedlivé, že dostalo punc rasistického města? Moje zkušenost – např z městské hromadné dopravy – je, že lidé jedou vedle sebe a nezdá se, že by se od sebe odtahovali.
Všechno špatné je k něčemu dobré… Začíná se to měnit k lepšímu. Vznikla spolupráce mezi městem a romskými organizacemi. Myslím si, že městu teď nejsou lhostejné problémy – nejen Romů – ale vůbec sociálně slabých občanů.
Ústí nad Labem a Romové, to není jen Matiční ulice. Prošel jsem nejdůležitější části, kde bydlí romští obyvatelé, a zjistil jsem, že tu jsou mnohem hůře vypadající místa, např „Dům hrůzy“ v Neštěmické ulici nebo ústecká čtvrť Předlice, kde dokonce v ulici Na Nivách není témeř žádný dům obydlen. Je vidět řadu problémů, snad i jako dědictví minulosti. Dějí se v poslední době nějaké akce ve prospěch soužití – pokud ano, jaké?
Tady už mohu podat výčet některých akcí a změn k lepšímu, především v obvodu Předlice. Je to opravdu oblast, která je z 90 % zabydlená romskými obyvateli a vzniklo tu občanské sdružení, které takřka denně, či minimálně týdně, komunikuje s příslušným obecním úřadem. Zlepšil se např úklid. Upozornila jsem na problémy, které vznikají v ulicích obvodu, takže městská policie zvýšila svou aktivitu. Jsou prostě patrné krůčky k lepšímu. V ulici Na Nivách bydlelo sedm romských rodin a za r. 1999 tři rodiny získaly byty, pro zbývající se byty hledají. Ulici bude město buď renovovat nebo demolovat, každopádně je patrná snaha se o zbývající rodiny postarat. Jediné, co se zatím neřeší, je dům v Neštěmické ulici, ale myslím, že i k tomu dojde.
Kauza Matiční způsobila, že se otevřely dveře obecních úřadů, dochází k dialogu a problémy se začínají řešit.
Existují prý nové projekty, které by měly zlepšit soužití mezi bílou majoritou a romskou menšinou.
V listopadu loňského roku se otevřelo Vzdělávací centrum v Mojžíři pro romské děti a mládež, kde probíhá odpolední doučování, kurz kreslení a kurz angličtiny. Zájemci se mohou naučit základy truhlářství, děvčata základy šití.
Za velice krásný považuji projekt Vyměňte si příběhy, realizovaný ve spolupráci s jednou americkou organizací. Vytvořil se tady tým šesti lidí – tří Rómů a tří neromů, kteří sbírají příběhy na téma vzdělanost, podnikání a občanská angažovanost. Setkávají se týdně, vybírají jednotlivé příběhy, společně je probírají. Zpracovávají je na počítači, emailem je posílají do Prahy, v Praze z nich vybírají a je založena internetová stránka (www.stories-exchange.org), kde si může kdokoliv na světě přečíst příběhy z Ústí nad Labem. Tým tvoří ho šest mladých lidí – vždy jeden Rom a jeden nerom se základním, středoškolním a vysokoškolským vzděláním. Velice se mi líbí, že jde o tým, který dokládá, jak mohou společně žít, pracovat a výsledek své práce ukazují celému světu.
Děkuji za rozhovor.