rozhovor s Tomášem Tožičkou
vedoucím Kooperačního fóra Střediska křesťanské pomoci Diakonie ČCE Most a předsedou sdružení právnických osob Otevřený svět, o občanském protestu proti stavbě supermarketu BILLA v Litvínově.
Co všechno je potřeba povědět o tom, co vaší AntiBILLAParty předcházelo?
Až do začátku války patřilo Krušnohoří k turisticky nejvyhledávanějším oblastem naší země, především kvůli velkému množství historických památek a krásným přírodním scenériím. To vše se začalo měnit začátkem druhé světové války. Odchod českých obyvatel, po válce odsun Němců, lůza z vnitrozemí rabující opuštěná města a vesnice, přistěhovalci bez kořenů přišlí za prací, začátek megalomanské povrchové těžby. Bilance? 106 zbouraných měst a vesnic, zdevastovaná příroda, lidé bez kořenů, sebevraždy, rozvody, rakovina. A když už jsme si mysleli, že to skončilo, přišly Libkovice. Skupinky bezohledných zbohatlíků a tzv. manažerů ochotných rozprodat a obětovat cokoli a kohokoli. Bezzubé odbory a rezignovaní občané. Tak proč si tady nepostavit v parku uprostřed historické části supermarket?
Jak se společnost BILLA dostala k pozemku na stavbu supermarketu?
Pozemek převedl polostátní Chemopetrol bezplatně na kulturák Citadela s. r. o. Společník Citadely pan Břežanský ho pak za směšné dva miliony prodal Bille. Billa za to zadala panu Břežanskému projekt. Státní a městští úředníci z politického uskupení s eufemistickým názvem Litvínovští patrioti, které financuje pan Břežanský, pak na tuto zrůdnost vydali zatím platné stavební povolení.
Jak začínala vaše akce?
V úterý 20. července začalo kácení stromů. Seděli jsme s několika lidmi a bavili se o tom, kdy už u nás začnou platit nějaká pravidla, aby si pár lidí či firem nemohlo dělat, co chce. „Pokud se proti tomu nepostavíme, tak asi nikdy,“ shodli jsme se. Bylo nás pár, tak do deseti, ale dohodli jsme se, že uspořádáme alespoň nějaký happening – Anti BILLA Party. Oznámil jsem za Kooperační fórum Střediska křesťanské pomoci Diakonie Českobratrské církve evangelické (pro stručnost snad už jen KF) kulturnědiskusní shromáždění Anti BILLA Party na 30 dní mezi 26. 7. a 26. 8. a dohodl se na pořadatelské službě a programu. V neděli, poslední den před zahájením, byla přípravná skupina rezignovaná. Zůstali v tom sami. S naší demonstrací nechtěl mít nikdo nic společného, i anarchisté říkali, že už to nemá cenu. Já byl služebně v Praze a se zahraničními sponzory jednal o možnosti financování azylového bydlení pro matky. „Kašlete na depresi,“ říkal jsem jim. „Je to vaše volba, tak se jí držte. Nezáleží na tom kolik vás tam bude. Prostě tam buďte a koukejte to vydržet alespoň do středy.“
Jak probíhaly protesty, kdo a jak zareagoval?
V pondělí přišlo 150 lidí, začaly spontánní blokády a mela s policií. Celkem byla podána tři trestní oznámení a patnáct obvinění z přestupků. Starosta a policie požadovali zastavení demonstrace. Má jednání se sponzory zkolabovala kolem páté odpoledne, pak už jsem až do noci jen visel na telefonu. V úterý jsem s ředitelkou Střediska křesťanské pomoci odjel do Litvínova. Na jednu odpoledne jsme svolali jednání se starostou, policií a zástupci organizátorů blokád. Jednání skončila dohodou: Město udělá vše pro to, aby stavba byla zastavena, a k jednáním pozve zástupce občanských iniciativ – petiční výbor, KF, zástupce demonstrantů. KF udrží demonstraci v mezích pasivního odporu a policie omezí síly v prostoru demonstrace. V případě dalších projevů občanské neposlušnosti, které by vedly ke střetům s policií, KF shromáždění ukončí.
Pak bylo dost složité uklidnit demonstranty, aby nepokračovali v blokádách. To mě stálo tak dva roky života. Aktivita se přesunula směrem k jednáním a hledání argumentů proti územnímu rozhodnutí a stavebnímu povolení. Ještě došlo k několika blokádám, k podmínečnému zákazu demonstrace, ale dík jednáním se nám podařilo demonstraci udržet. Požádal jsem kolegy ze zahraničí, aby bombardovali koncern REWE (majitel BILLA, Penny Market, Minimal atd.) žádostmi, ať s námi zahájí jednání. Především dík lidem z Evangelické Akademie a Církevní služby ve světě práce se podařilo dostat zástupce Billy za jednací stůl.
Na první („mediální“) pohled vypadáš jako protřelý organizátor podobných akcí…
Nikdo z nás nikdy žádnou demonstraci neorganizoval. Při studijním pobytu v americké Atlantě jsem se snažil být co platný při zajištění zimní pomoci bezdomovcům a v Essenu jsem pomáhal při vysvětlovací kampani požadavků odborů IG Metal, především v křesťanských sborech. To však byly spíše jen pomocné práce. Většina ostatních neměla ani tuto zkušenost. Proto není divu, že nás oslabila řada problémů.
Jak dlouho vydrželo samozřejmé srozumění o cíli akce?
První rozpor nastal v úterý, kdy většina demonstrantů a většina pořadatelů z přípravné skupiny nesouhlasila s výsledky jednání a někteří je označili za zradu. Tato situace se nakonec uklidnila.
Demonstrace se stala pro mnoho lidí součástí politického boje. Na straně odpůrců Billy jsem musel čelit mnoha tlakům, které chtěly vést Party jinam, než k zastavení stavby. Bylo obtížné a namáhavé vysvětlovat účastníkům, že naším cílem není nastolit Utopii, svrhnout radu, znemožnit poslance (o to se postarali sami), přispět někomu k volební kampani nebo se prát s policií. Cílem je zastavit stavbu Billy v dané lokalitě a vybudovat tam znovu krásný park.
Nedostatek tolerance, důvěry a schopnosti otevřeně jednat nás stál mnoho sil. Z několika stran jsme byli obviňováni, že jednáme v zájmu nějakých partikulárních zájmů. Že jsme zaplaceni Billou či Břežanským a že máme dostat provizi z odstupného, které bude město muset zaplatit. Z druhé strany jsme zase slyšeli, že jsme vedeni opozicí a našim cílem je vyvolání mimořádných voleb. Největším problémem však byla obvinění ze strany demonstrantů. Já měl vše organizovat proto, abych „nalákal další dušičky do církve“, další to měli dělat proto, aby se zviditelnili v médiích, nebo abychom si vybudovali pozice pro své politické cíle.
Objevovali se noví aktivní spolupracovníci?
Lidí bylo málo a síly omezené. Většinu aktivit dělali titíž lidé. Mezi účastníky se nakonec našlo jen málo lidí ochotných vytvářet zázemí pro demonstraci a kampaň. Malování a psaní plakátů, potřebných dokumentů a prohlášení nakonec zůstalo na pár lidech, kteří ovšem museli dělat ještě mnoho dalších věcí. To nás hodně zdrželo. Chyba byla zřejmě i na naší straně, nedokázali jsme zaangažovat lidi, kteří se sice nechtěli podílet přímo na demonstraci, ale možná by nám pomohli s tiskovým centrem, vysvětlovací kampaní a třeba i občerstvením a přípravou kulturních programů, jak je to ostatně obvyklé při obdobných akcích v zahraničí.
Dokázala Anti BILLA Party přes to vše nějak přerůst rámec jednorázového kroku?
Anti BILLA Party nakonec vykrystalizovala v určitou organizační podobu. Demonstrace nabyla rázu pasivního odporu. Karikatury a plakáty vyjadřovaly odpor občanů. Lidé byli informováni o jednáních a dalších krocích proti stavbě. Pořádaly se koncerty. Tiskové centrum je příliš hrdé označení pro naši skromnou kancelář, kde shromažďujeme veškeré materiály, připravujeme prohlášení a vedeme jednání. Jednání o dalším postupu jsme vedli během demonstrace v Otevřeném světě (Komunitní centrum založené Docela malým divadlem Litvínov a KF). Obrušovali jsme zde hroty nedorozuměním a sjednocovali svůj postup tak, aby byl co nejefektivnější. Mediální kampaň byla poměrně dobrá a dobře vedená. Na větší vysvětlovací kampaň mezi občany nám nezbylo mnoho sil. Bylo by potřeba mít více spolupracovníků.
Jak reagovali představitelé města? A došlo i na jednání s Billou?
Na čtvrtek 29. 7. bylo svoláno mimořádné zasedání městského zastupitelstva. Tam se přesunula velká část demonstrantů. Jednotliví členové zastupitelstva vyjadřovali ve svých prohlášeních Anti BILLA Party podporu. Na základě návrhu občanského sdružení Alternativa 99 zastupitelstvo schválilo usnesení, v němž uložilo starostovi města zadat vypracování nezávislé právní, odborné expertizy, jež posoudí možné právní prostředky pro nápravu vzniklé situace, které zastupitelstvo mělo či bude mít možnost podniknout. Usnesením zastupitelstva byla vytvořena společná pracovní skupina ze zástupců města, petičního výboru občanů, KF a A99 s cílem koordinovat společné kroky, vedoucí k vyřešení celé kauzy.
Pracovní skupina se shodla na postupu jednání s Billou. To se na nátlak německých aktivistů a opakované výzvy starosty rozhodlo přijet ve středu 4. 8. do Litvínova.
Co jednání ukázalo?
Jednání byla dost poziční. Ředitel Billy ČR odmítl zastavit stavbu s tím, že právně je vše v pořádku. Deklaroval však ochotu přesunout stavbu jinam, pokud mu budou nabídnuty vhodné pozemky a úhrada všech nákladů. Další jednání byla dohodnuta na příští týden. Při jednáních se zástupci Billy oháněli již publikovaným obrázkem budoucí stavby. Teprve později jsme zjistili, že jde o návrh stavby k územnímu rozhodnutí, který nemá nic společného se stavbou, na níž bylo vydáno stavební povolení. Soustředili jsme se proto na nalezení rozporů mezi územním rozhodnutím a stavebním povolením. To se nám nepodařilo, protože materiály byly přesunuty na Okresní úřad v Mostě. Ten je odmítl vydat komukoli, včetně předsedy komory architektů, starosty Litvínova a tajemníka senátora Falbra. Naproti tomu odbor ochrany a obrany Okresního úřadu v Mostě klidně odfaxoval panu Břežanskému jména lidí, kteří požadují zastavení stavby mimo odvolací řízení.
Situace graduje. Máme podezření, že se na okresním úřadě falšují materiály, aby se zamaskovaly rozpory, ale žádný státní orgán s tím nemíní nic dělat. Zástupci Billy přišli na další jednání s nehoráznými požadavky a navíc jak vedoucí expanze Daniel, tak ředitel Sczypka nám tvrdili, že nikdy nikomu žádný obrázek neukazovali. To byl pro mne šok, protože mi tentýž obrázek ukazovali oba, každý při jiném jednání.
Proč jste nakonec rozhodli demonstraci ukončit?
Po druhém jednání bylo jasné, že Billa ČR přistoupila na stejně nečistou hru, jakou s námi hráli Litvínovští patrioti. Nebyla tedy obětí, ale aktivní spoluúčastnicí celého procesu. V té chvíli jsem se rozhodl ukončit demonstraci, protože na aroganci, pohrdání a lži se nedá odpovídat kulturní akcí. Jednání s Billou ČR považuji za uzavřené a KF se ho nebude dále účastnit – neodmítám však vystupovat jako vyjednavač za město, pokud o to ovšem budu požádán.
Jaké další možnosti se teď rýsují?
Vše se pomalu uzavírá. Na žádost města a občanských aktivit byly vypracovány čtyři nezávislé právní expertízy, které nám daly jednoznačně za pravdu. Stavební povolení bylo vydáno v rozporu s právními předpisy a rovněž tak i povolení na kácení stromů. Nicméně nás právníci upozornili, že v současném stavu našeho právního řádu se nepodaří stavbu zrušit. Chyba leží jednoznačně na bývalé radnici, která na jedné straně ignorovala šlendrián svých úředníků a na straně druhé pak nepostupovala dostatečně razantně proti chybným rozhodnutím stavebního úřadu a regionálního pracoviště ministerstva pro regionální rozvoj. Tyto dva úřady nesou vinu za to, že stavba bude stát. Ukázalo se však, že občané mají možnost zásadním způsobem ovlivnit dění ve svém městě, ale nesmí s tím přijít pozdě.
Jakou roli v tomto zápasu hrála a hraje církev?
Pro Českobratrskou církev evangelickou to byla v nové době první takováto akce. Při pohledu na tradice protestantské ekumeny v Evropě však jde o standardní situaci, což konečně ukázala i podpora zahraničních křesťanských organizací včetně Odboru Světové rady církví pro ekonomiku a práci. Pilotní projekt Kooperačního fóra, nad nímž po delším váhání převzala záštitu Diakonie a především pak jeho snad nejprogresivnější a na evropská měřítka velmi kvalitní Středisko křesťanské pomoci, počítal s podobnými akcemi na podporu občanských aktivit od svého začátku. Nicméně na začátku Party se vedení Diakonie chovalo velmi zdrženlivě. Není divu. Diasporní oblast severozápadních seniorátů s roztroušenými malými sbory bez velké tradice, je pro církev spíše problémem než oporou. Nicméně právě tady je podle mého třeba ukázat tradiční hodnoty protestantismu a křesťanství vůbec. Nabídnout bohaté zásoby zkušeností (kladných i záporných), kontaktů a osvědčených demokratických postupů, které mohou být přínosné pro budování občanské společnosti.
Dá se tedy mluvit o roli církve při probouzení občanské společnosti?
Podpora vedení Střediska křesťanské pomoci v Praze, členů mosteckého představenstva KF a členů sboru (farářka ČCE v Mostě hned v pondělí žádala policii o okamžité propuštění zadržených demonstrantů a o zastavení trestních a přestupkových řízení), dopisy, vzkazy a telefonáty farářů a křesťanů z jiných sborů – to vše naštěstí ukázalo, že náš projekt není jen osamocenou implantací jakýchsi zahraničních novot.
Co se ukázalo jako důležité a nosné?
Odvaha, otevřenost, tolerance a důvěra by měly být základními pilíři každé podobné akce. Odvaha začít, třebaže za mnou nestojí masy, třebaže jsem sám. Odvaha lehnout si pod auto, nechat se surově mlátit a neoplatit ránu, odvaha čelit trestnímu oznámení, čelit výhrůžkám. Otevřenost k jednáním, která vedu s někým, jehož postoj je mi třeba i odporný a kdo je mi nesympatický. Otevřenost k cizím názorům, námitkám. Otevřené a přímé jednání se spolupracovníky, aby nevznikaly zbytečné nedorozumění a bariéry.
Tolerance k lidem jiného názoru, vyznání, životního stylu. Důvěra ve spolupráci a schopnosti spolupracovníků. Důvěra, že oni podrží mě a já je.
AntiBILLA Party je vítězstvím občanů Litvínova. Nyní je třeba posílit tenké předivo sítě občanských zájmů, aby mezi sebou lidé dokázali lépe komunikovat a zabránit dalším machinacím, které se za jejich daně v Litvínově a na Mostecku vůbec chystají. Pevně věřím, že občané Litvínova udělali velký krok na cestě ke zlepšení svého životního prostoru. Doufám jen, že se rodící občanská společnost znovu nerozplyne v malicherných půtkách či rezignaci.
Za Protestanta děkuje Jan A. Dus