V časopise Getsemany v čísle 10 ročníku 1998 vyšla výzva k diskusi o stavu katolické církve „KAIROS 98“. Vedle výrazných brněnských laiků, Jiřího Hanuše a Hany Holcnerové, ji podepsal i pražský teolog Odilo Ivan Štampach, OP. V té době přednášel teologii a religionistiku na školách JABOK a IES v Praze a na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci. Tento výrazný teolog se pokouší otevřít křesťanské myšlení „živému Božímu slovu, dosvědčenému přednostně v bibli, ale spolu s ní také v nepřetržitém proudu kázání a katecheze.“ Štampach je zároveň ostražitý proti zabsolutnění textu bible. „Bible není fetiš, ale svědectví. Není to zbraň proti nepřátelům, nýbrž přátelská výzva pro všechny“. – „Připusťme, že nejzazší a nejvíce oproštěnou podobou víry je otevřenost vůči nároku, který překvapivě vstupuje do přítomnosti. Je to dění, které nelze vykalkulovat, nelze se vůči němu zajistit. Jeho zdroj nelze předmětně uchopit. Byla by to fundovsko-hejdánkovská víra bez náboženství. Ale i ona odpovídá na oslovení vyjádřené v textu.“ („Je křesťanství náboženstvím knihy?“ in: Theologický sborník 4/98).
Štampach je náš přední znalec současných náboženských směrů a uskupení. Proto je v jeho postojích i návrzích významná snaha o spravedlivý postup vůči náboženským společnostem, které nejsou členskými církvemi Světové rady církví a nebyly uznány komunistickým režimem.
Nyní překvapil ekumenickou veřejnost tím, že ohlásil přestup do Starokatolické církve, k jejímuž založení dal podnět významný katolický bohoslovec Johann Josef Ignaz Döllinger (1799–1890), který byl v době vatikánského koncilu (1869/70) zásadním odpůrcem dogmatu o papežské neomylnosti. V roce 1871 byl exkomunikován. Založil starokatolickou církev. Spolupracoval s protestantskými (a pravoslavnými) církvemi a pokusil se prokázat, že „katolicita“ je pojem, do něhož lze „pojmout“ celé křesťanstvo. Štampach volil starokatolictví nejspíš proto, že česká starokatolická církev uznává bohatou liturgii v národním jazyce (a bez liturgie by nemohl duchovně žít) a že sám zastává Dölingerovo pojetí katolicity, kterou nelze omezit na jedinou konfesi.
V době, kdy po vatikánském koncilu rakouskouherská vláda vypovídala konkordát z roku 1855, deklaroval se jako starokatolík student filosofické fakulty ve Vídni Tomáš Masaryk. Uváděl to v příslušných rubrikách univerzitních dokumentů.
Dr. Odilo Ivan Štampach předložil letos na jaře koncepci vztahu církve a státu a to v podobě přípravných tezí k rozhovoru v komisi, která se zabývá otázkou, jaký vztah k řešení těchto otázek má zaujmout Česká sociálně demokratická strana. Z jeho návrhu, který nemá oficiální ráz a který byl osobním Štampachovým stanoviskem, uvádím několik citátů . Pokud je užito prezentu, vyjadřuje to přání autora, aby tomu tak bylo.
Jan Šimsa
– Náboženské společnosti různého vyznání mohou přispět k etické obnově. Náboženská víra poskytuje také oporu a povzbuzení jednotlivcům v jakýchkoli nesnadných osobních situacích. Strana počítá s touto rolí církví, váží si spolupráce nábožensky zaměřených lidí a plně respektuje náboženské společnosti jako právní subjekty. Tradičně plnily sociálně-etické a duchovní poslání v české společnosti judaismus a různé podoby křesťanství. Volný pohyb lidí a idejí, jakož i současné komunikační možnosti způsobují, že se v dnešní české společnosti ujímá širší náboženská pluralita. Strana proto vítá podněty od kohokoli, kdo působí na zdejší náboženské scéně. Žádný náboženský směr nemůže být diskriminován a žádný počítat s privilegii. Strana vítá podněty k etice veřejného života také od lidí a seskupení nenáboženských a k náboženství kritických.
– Náboženská příslušnost je důsledně soukromou věcí občana. Nemá a nesmí mít relevanci pro jeho úřední, politické nebo jakékoli jiné veřejné působení.
– Strana respektuje náboženské vyučování a výchovu na všech typech škol. Očekává, že na státních školách bude respektována ve všech ostatních předmětech názorová, tedy i náboženská neutralita a že náboženské vyučování povede žáky k toleranci vůči jiným přesvědčením. Strana též požaduje uplatňování plné náboženské rovnoprávnosti a svobody projevu na církevních školách, při čemž podporuje rovnoprávnost státních, církevních a soukromých škol.
– Strana respektuje duchovní službu v armádě, požaduje plný respekt jejích činitelů vůči jakýmkoli postojům vojáků k náboženství.
– Strana vítá a podporuje autonomní aktivity církví a ostatních náboženských společností směřující k ekumenické a mezináboženské spolupráci a též dialog nábožensky věřících s lidmi nenáboženskými. Podporuje sociálně-etické aktivity nábožensky orientovaných jednotlivců a skupin směřujících ke společné podpoře svobody, plurality, solidarity a sociální spravedlnosti, např. významnou a rozsáhlou mezinárodní iniciativu Světový étos.
– Rovnoprávnost této oblasti má být vyjádřena v právní dikci záměnou stávající nelogické formulace „církve a náboženské společnosti“ za souhrnnou formulaci „náboženské společnosti“ nebo případně „církve a ostatní náboženské společnosti“.
– Pokud jde o registraci náboženských společností, je nutno odstranit křiklavou diskriminaci náboženských společností, které nejsou členskými církvemi Světové rady církví. Je třeba též odstranit nerovnoprávné postavení náboženských společností, jejichž pozice vyplývá automaticky z právního stavu za komunistického režimu a ostatních, pro něž jsou podmínky registrace v evropském kontextu neobvykle tvrdé.
– Rozšíří-li se možnosti registrace, nemůže z ní samotné vyplývat nárok na státní finanční příspěvek na činnost daných náboženských společností.
– Strana si přeje být v dialogu s představiteli nových, a to i dosud neregistrovaných náboženských společností. Přeje si, aby takový dialog, pokud je to možné, probíhal také mezi státními institucemi a těmito společnostmi. Tím i jinými prostředky se strana bude zasazovat o prevenci náboženského extremismu v mezích ústavního řádu a zákonů. Především je potřebné, aby státní instituce pomáhaly chránit duševní a tělesné zdraví případně ohrožené náboženským extremismem. Nutno dávat přednost nerepresivnímu řešení těchto sporných otázek.