anketa
Na konci března slavila Evangelická teologická fakulta (dříve Komenského a ještě předtím Husova bohoslovecká fakulta) 80. výročí založení. V té souvislosti jsme jejím učitelům, studentům i dalším osobnostem položili následující otázky:
1. V kterém období fakultního osmdesátiletí měla podle Vás (evangelická) teologie nejdůležitější úlohu? Proč?
2. Koho z představitelů či představitelek české evangelické teologie považujete za nejinspirovanější a nejinspirativnější postavu?
V tomto čísle otiskujeme odpovědi dalších osobností církevních i mimocírkevních. Odpovědi otiskujeme v tom pořadí, jak docházely.
Jan Dušek, 20 let, 3. ročník ETF UK:
1) Nejdůležitější úloha evangelické teologie? Nejdůležitější úlohou křesťanské teologie je dle mého názoru zprostředkování vlády Hospodinovy. Daříli se jí to, pak je cestou k prameni a ten, kdo z něj pije, dokáže pevně stát. Člověk takto občerstvený umí být upřímný sám k sobě a tak nějakým způsobem reflektovat dějinnou situaci. Celých 80 let má evangelická teologie tu nejdůležitější úlohu, je-li schopna dojít na dno pro zbloudilé. A mezní dějinné situace či období útlaku jsou jen zkouškou toho, do jaké míry a jak upřímně se jí to daří. Jak dalece ještě vidí člověka hříšného a zbědovaného, či oslepeného leskem světa, a na druhou stranu jak dalece se zhlíží sama v sobě a v pseudopřekonávání sebe sama, zatímco již dávno opustila své původní poslání. Vzhledem ke svému věku znám minulost fakulty jen zprostředkovaně, a proto nejsem schopen říci, kdy se to evangelické teologii dařilo a kdy důvěru zklamávala.
2) Na otázku inspirovanosti jednotlivců si netroufám odpovědět. Není jasné, o jakou inspiraci jde. Co se týče inspirativnosti, je pro mne významný především Amedeo Molnár.
Ivan O. Štampach:
1) Od padesátých do osmdesátých let tam sice docházelo k jistým dílčím kompromisům s totalitním režimem, ale fakulta si dokázala udržet odbornou úroveň, mezinárodní vztahy a byla, nakolik pamatuji, ostrovem nezávislé, tvůrčí diskuse. Dnes tato fakulta pedagogicky i vědecky vysoko ční nad všemi ostatními českými teologickými fakultami. Prožila si slavné období v biblistice a snad v tom bude pokračovat. Možná, že si to současní evangeličtí teologové neuvědomují, ale tím, jak nasadili vysokou laťku, nutí ostatní k větší pracovitosti. Evangelická teologie může mluvit o svrchovaném mocném Bohu, do jehož rukou padnout je hrozné; má také šanci vydávat svědectví o evangelní svobodě. Domnívám se, že jí je v těchto bodech pozorně nasloucháno.
2) Nejsilnější, i když vysoce kontroverzní postavou pro mne zůstává Josef L. Hromádka; asi také proto, že jsem zůstal stranou vnitroevangelických polemik o jeho odkazu. Z žijících je mou milovanou postavou jako teolog a (snad se nebude zlobit) především jako člověk Jan Heller. Z povzdálí ctím svého mladšího, mimořádně nadaného, pronikavého a svobodně myslícího kolegu, systematika Štefana. Těší mne praktická ekumenická spolupráce s prof. Filipim. Ale nerad bych křivdil ostatním.
Tomáš Bísek:
1) Zjednodušeně vidím převládající vliv kusé teologie „inkarnační přivrácenosti ke světu a vstřícnosti“ (zvl. JLH) do r. 1948 nosné a mnohé pozitivně formující (Akademická YMCA, Nová orientace atd, asi i odvozeně protestanté v Chartě 77). Po r. 1948 začíná působit negativně a vede k opatrnictví, oportunismu, bolestivým výmluvám a selháním.
2) Nejinspirovanější: Amedeo Molnár.
Nejinspirativnější: Amedeo Molnár a Josef B. Souček.
Můj osobní inspirátor: Karel Trusina (víra=život, život=víra) a dnes nastupující „mladí“ na obou biblických katedrách (též někteří další biblisté).
Martin Šimsa:
1. Navrhuji přeformulovat původní otázky takto: Co bylo nejdůležitější úlohou evangelické theologie v posledních 80 letech?
Odpověď: Naslouchat evangeliu a pokoušet se ho interpretovat do současné dějinné, politické, sociální i náboženské situace, do aktuální přítomnosti se smyslem a nadějí pro budoucnost. Tento úkol trvá celých 80 let.
Další otázka: Kdo tento úkol nejlépe formuloval? Moje odpověď: Masaryk, Rádl, Hromádka, Souček, Komárková.
Kdo tento úkol nejlépe plnil: Výše zmínění s kritickými výhradami, které tu nechci rozvádět, a mnozí další vyznavačští křesťané v době horké i studené války i v době nejistého míru v uplynulých 80 letech, kteří tento úkol nadřazovali a nadřazují svým osobním, rodinným, společenským i církevním zájmům, kteří se ho snažili plnit slovem i životem a obraceli se s naléhavostí tohoto úkolu na své bližní bez ohledu na jejich církevní, politickou či národní příslušnost.
Jak z mých otázek a odpovědí vyplývá, domnívám se, že evangelická theologická fakulta se na formulaci a plnění tohoto úkolu podílela jen partikulárně.
2) Ještě jednou: Masaryk, Rádl, Hromádka, Souček, Komárková. Myslím i na žijící, ale ty nebudu jmenovat. Filosofy uvádím vedle theologů proto, že otázka víry pro ně byla otázkou ústřední, věřili a z víry jednali prostřednictvím řeči filosofické či dokonce politické, ta však mnohdy byla věci přiměřenější a potřebnější než řeč theologická.