Na přesvědčení Miloše Rejchrta, že v mentalitě našeho domácího katolictví „přetrvává přesvědčení o prospěšnosti sepětí církve s politickou mocí“, se odvolává v článku Neobvyklé pikle Bob Fliedr (Orientace, LN 21.2): „Triumfalismus slyším všude, kde církev dává najevo, že má na skladě něco extra, a kdo to její extrasuper neuznává, že je vůl“. Jestliže ovšem autor zároveň expremiéru Klausovi přičítá moc stlačit katolíky „do obranného šiku“ a činí ho tak zodpovědným za utlumení pokusů „o vnitrocírkevní diskusi na téma katolických ambicí“, není nakonec zřetelné, proč Rejchrta s takovým gustem cituje.
Nejedné z manželek kazatelů ČCE se nemile dotkl dopis R. Průchy, hájící opodstatnění celibátu mj. slovy: „Znám kněze p. Antonína. Ráno v 5 hod vstává, v 7 slouží mši, pak navštěvuje nemocné… chodí domů v 19 hod a pak vyřizuje osobní věci. Myslíte, že by mu to nějaká manželka trpěla?“
Ač noviny referovaly o návštěvě V. Havla u krajanů v Polsku velice obšírně, přece se velice zdaleka vyhnuly zmínce o příčinách, které předky českých evangelíků v Zelowě přinutily k emigraci.
T.