Nebo Hospodin jest soudce náš, Hospodin ustanovitel práv našich, Hospodin král náš, onť spasí nás.
Izaiáš 33,22
Každý z nás má svůj život, svůj čas, svůj svět. Člověk ve svém světě prožívá darovanou řadu dní, v něm hledá a nachází, raduje se i rmoutí, vítězí i prohrává.
Paní profesorka pro nás mladší patřila k jiné době a její svět byl jiný. Sama to glosovala v posledních letech slovy – jsem stará žena, nikdo po mně nemůže chtít, abych chápala dnešní svět, když v televizi vidím víc aut než lidí. A přesto nežila ve světě zapomenutém a opuštěném, v hradu plném pavučin či kulis. Její čas a svět byl naplněn hledáním a zápasem o pravdu života. V tom se náš čas setkával, v tom se její svět prolínal s naším. Do posledních dnů nás svým myšlením oslovovala a nepřímo i zavazovala k dalšímu hledání a dalším zápasům. Pomáhala nám stavět naši laťku pěkně vysoko. Laťku v životě, v zápase o pravdu.
Paní profesorka o sobě vyprávěla, jak v mládí byla nejspokojenější, když se o životě diskutovalo. Měla za to, že je třeba druhého přehádat, tedy sestavit lepší argumenty a prosadit sebe. V setkání s YMCA a br. farářem Dusem pak přišla na to, že nejde o přehádání, ale o pravdu. Neprosazovat sebe, ale hledat pravdu. Hledat pravdu – to neustálé vážení čerstvé vody, která hasí naši žízeň, vody ze studní hlubokých. Nejen z moudrosti filosofie, ale také a především z hloubky Božího zjevení, jak je zachycené v Písmu svatém.
Z Písma jsme slyšeli text z proroka Izaiáše, který byl na smutečním oznámení: Nebo Hospodin jest soudce náš, Hospodin ustanovitel práv našich, Hospodin král náš, onť spasí nás. Tato slova zněla původně k věřícímu lidu ve svízelném babylonském zajetí. Po čtyřiceti letech nesvobody kladl si zdecimovaný lid otázku – jak je to s naším Bohem Hospodinem? Chrám je zbořen, staré tradice vzaly za své, vede se nám velice zle. A hvězdná božstva Babylona umožňují pěknou prosperitu a spokojenost uzurpátorů. Vidí slabost vlastního života i vlastní víry, a naproti tomu do očí bijící sílu pohanství. Jistě i dnes můžeme chápat tehdejší trauma věřícího lidu.
A do této lidsky bezútěšné situace zazní jasné Boží slovo, prorok zvěstuje tři důrazy:
1) Hospodin jest soudce náš. Jeli zde soudce, pak bude poměřování a zvažování pravdy lidského života. I když nyní se babylonská božstva s nabídkou prosperity a úspěchu jeví jako úspěšná a žádoucí, a naproti tomu Bůh Hospodin se svými podivnými nároky vypadá jako neatraktivní a bezmocný. Věřící lid je tímto ujišťován, že není jedno, na kterou stranu se dá. Soudce jednou posoudí i to, čemu ještě nerozumíme a co přijímáme jako nevýhodné. Tak je lid posilován, aby měl důvod a sílu jít dál cestou víry.
2) Hospodin ustanovitel práv našich. Právě v době, kdy lid musel žít v bezpráví, byl ujištěn, že je tu právo. Není to samozřejmostí, že je pošlapáváno, nemá to tak být. Bůh ustanovil vaše práva. Máte na své právo nárok. Tak lidská práva nejsou výmyslem a nestojí ve vzduchoprázdnu. Mají základ v Bohu.
3) Hospodin král náš, onť spasí nás. V nouzi člověk hledá, odkud by přišla pomoc, co nás zachrání. A tu lid dostává ujištění. Pomoc přichází od Hospodina, jeho pravda zachrání.
Tak byl posilován a směrován věřící lid ve svízelné situaci Babylona. Tak jsme posilováni i my dnes. Protože žijeme v našem čase a našem světě, v čase po Kristu, je třeba dopovědět, že nás Hospodin král spasí skrze oběť svého Syna, Ježíše Krista. Pro nás byl obětován, ne na svatém místě chrámu, ale Bůh vyšel za námi, do profánního světa, dokonce až na místo, kde se popravovalo. Při Ježíšově smrti se opona v chrámu roztrhla. Nic již nedělí místa svatá od nesvatých. Bůh má v ruce celý svět, i každého z nás. A vysílá nás za hradby svatého města. Avšak svět se nestává naším legitimním domovem. V Ježíši založil poutnickou existenci věrných, a ta trvá do dneška. Putujeme a hledáme, i nadále vyhlížíme nový Jeruzalém. Amen