Zase jsem jednou zašel do knihkupectví. Našel jsem oddělení náboženství a uviděl ji. Bílou, prohlédl jsem si ji více zblízka, obrázek. Uvědomil jsem si, že jsem o ní chtěl již dříve o ní napsat. O kom to mluvím? O knížce Pinchase Lapida, Kdo byl vinen Ježíšovou smrtí? Proč o ní chci psát? Protože si myslím, že napsání této knížky bylo počinem, přímo odvahou i dnes, i když její autor je židovský novozákoník. Odvaha mluvit a zastávat se toho, kdo se nám vybaví při zodpovězení titulní otázky: Jidáš.
V době, kdy vychází a vidíme ve výkladní skříni knihkupectví Sionské protokoly, je odvaha psát o antisemitství, je odvahou vystavit se otázkám. Obhájce se může postavit na pranýř pro toho, koho chce hájit.
Pinchas Lapide vydal knihu, aby doložil, jak málo historicky je podložena postava Jidáše v evangelijním příběhu. Pozastavuje se také nad tím, proč mu bylo vybráno jméno Jidáš, které nám navozuje jméno žida.
K možné legendarizaci Jidášova příběhu si bere na pomoc jména evangelických teologů (Barth, Gollwitzer, Conzelmann apod.) i je potěšen zájmem židovských vykladačů. Je zapotřebí spolupráce všech křesanů dobré vůle, aby se tomuto apoštolovi konečně dostalo spravedlnosti – v učebnicích, na kazatelně i ve výuce náboženství.
Když se Lapide smíří s představou postavy Jidáše v Ježíšově příběhu, chtěl by se stát jeho zastáncem, chtěl by Jidáše rehabilitovat.
Chci poznamenat, že v postavě Jidáše, jak ji máme v evangeliích zaznamenánu, máme konečně někoho, s kým můžeme stát Ježíšovi nablízku. A to s naší povahou a nebezpečnými silami, o kterých tak dobře víme. Kdybychom chtěli tohoto našeho představitele z Ježíšovy družiny vytěsnit, kde bychom se ocitli my sami? Jidáš je přece apoštolem, stejně jako Petr, Jakub, Jan a přes něho o Ježíši víme a s nimi jsme mu nablízku.
(Pinchas Lapide, Kdo byl vinen Ježíšovou smrtí?, Centrum pro studium demokracie a kultury, z němčiny přeložil Zdeněk Merta, Brno 1995)