Kolik je hodin? Kolik času zbývá?
Už slunce jasné vychází.
Rozlehlá louka, orosená
a nekosená ještě
žlutě a bíle kvete.
Stříbrnou cestou k azuru
vzhůru se táhne čistý proud.
Skřivan, ten blázen, ze srdce,
z plného hrdla zpívá:
nikdo tu moudrost nechápe,
každý ji rázem pozná.
Ta radost nezná míry,
ta radost nemá trvání.
Kolik je hodin? Kolik času zbývá?
Hodina lásky bije.
Kolik je hodin? Kolik času zbývá?
Slunce se blíží zenitu.
Vzduch jako žhavý oceán
do hloubi spouští na zem
paprsky zlaté – pole lán
se zalyká tím žárem.
Jiskřivý srp se smýká zrnem proschlým,
do kůže zpět se vkrádá křehký stín.
Jen luna bledá,
nebesky jasná
prohlédá leskem modravým.
Kolik je hodin? Kolik času zbývá?
Hodina lásky bije.
Kolik je hodin? Kolik času zbývá?
Je večer: zlatem červánků
zestará, zkrásní světa tvář.
K nebi jak v dešti stoupá světla proud
již do svobody probouzí se větrů hlas.
Už ke stanici kodrcá se vagón poslední
a mrtví kynou ze tmy – ze zdi východní.
A nad cimbuřím na západní straně,
na nebi v záři zelenavé
Venuše zlatá zjeví se
tak náhle, v čistém jasu. –
Kolik je hodin? Kolik času zbývá?
Hodina lásky bije.
P. C. Boutens
(přeložil J. A. Dus)