Milý bratře šéfredaktore, drazí přátelé,
chtěl bych Vám všem z celého srdce poděkovat za milý článek o žeravickém setkání k uctění 380. výročí ordinace J.A. Komenského, který přineslo šesté číslo Protestanta. V záplavě povinností, spojených s prací v husovské komisi, mi zcela unikl. Upozornil mne na něj Katolický týdeník (č. 33 z 18. 8. 1996, s. 4), který jej pod názvem „Co jsi učinila s mým bratrem Komenským, má matko církvi?“ přetiskl. Vaše šlechetná, vpravdě křesťanská velkodušnost mne velmi potěšila a je mi, stejně jako celé řadě dalších, velkou posilou. Myslím, že právě o ni se můžeme opřít a začít na ní stavět pevné základy nových, lidsky i duchovně důstojnějších, opravdu bratrských vztahů.
Odjíždím právě na týden na symposium Mezinárodního výboru pro srovnávací studium církevních dějin (CIHEC) do Lublinu, kde bych měl přispět i malou zprávou o perspektivě společného hledání nových náhledů Husovy pře a chtěl bych tam promluvit i se zástupci Papežského výboru pro církevní dějiny, na nějž se chceme z podnětu kardinála Vlka brzy obrátit s prosbou o otevření odborné diskuse o revizi Husova procesu. Jsem šťastný, že se nám rovněž společně podařilo 11. 6. – přesně tři roky po zrodu husovské komise – ustavit i další, tentokrát již plně ekumenickou komisi, která by se měla zabývat českými duchovními dějinami 16.–18. století, hlavně otázkou tzv. rekatolizace: jejími společnými předsedy jsou br. Pavel Smetana, předseda ERC a kard. Miloslav Vlk. Velmi rád bych vaši redakci pravidelněji o nových podnětech i výsledcích práce informoval.
Těším se na budoucí spolupráci a ještě jednou děkuji
Váš v Kristu nejmenší bratr
P. František J. Holeček, o.m.
Vranov u Brna, 31. 8. 1996