V sobotu 6. listopadu 1993 jsme ještě se sedmi přáteli přepadli v jeruzalémské čtvrti Šderot Hameiri pana doktora Avigdora Dagana, jinak též Viktora Fischla, narozeného 30. června 1912 v Hradci Králové. Měli jsme s ním i s jeho paní podnětný a povzbuzující rozhovor o šancích na smír a pokoj v zemi. Viktor Fischl vděčně vzpomínal na Jaroslava Šimsu.
„A jak se vám líbil Betlém?“
Rozhlédl jsem se po zaražených souputnících, nadechl jsem se a promluvil jako první. Věděl jsem, že laskavé, kultivované hostitele popudím.
Popudím je slabé slovo. Oba, Fischl i jeho drobná, jemná, ušlechtilá, prostořeká žena, jedním hlasem vzkřikli:
„Jak je to možné?“
„Byl jsem připraven na větší hrůzu.“
Hostitelé si oddechli a pohodlně se opět do svých křesílek posadili.
„Tak vyprávějte!“
„Pamatuji si dobře na vyprávění Hanzelky a Zikmunda, kteří si při své cestě naplánovali Betlém na Štědrý den. Vědecky připraveni dobře věděli, že v Betlémě nenajdou zasněžené chaloupky. Ale byli zaskočeni množstvím kostelů, kaplí, zaručených svatých míst nejrůznějších konfesí a hlavně velkolepým byznysem, vojenskou hudbou, přehlídkou, střelbou z děl, konfetami, průvodem a amplióny chrlícími písně, slova a ryčnou hudbu.
Zcela disgustováni, s jakýmsi steskem po betlémech svého srdce, si zalezli s magnetofonem do prázdného kostelíka a tam si potichoučku pouštěli české lidové koledy. Přišel k nim řeholní kněz, poslouchal, pak se vyptával na písně i na ně a jejich cestu. Začali mu náznakem překládat koledy, vysvětlovat, co čekali a co našli, i když věděli, že to nebude Betlém, jak jej maloval Mikoláš Aleš nebo Josef Lada.
Nemyslete si, že to trápí jen vás, řekl jim ten kněz. I tady všichni jen trochu citliví lidé tím trpí. Takový babylón je tu po celý rok. Ale dnes je to nejhorší.
Seděl s nimi, poslouchal, a pak jim poděkoval za to, že mu po mnoha letech připravili nečekaný, tichý a jímavý svatvečer.“
Viktoru Fischlovi i jeho paní se zkazka líbila. Báli se, že syn Jaroslava Šimsy je takový ťunťa, že se mu líbil betlémský humbuk XX. století.
Ale on byl připraven na větší hrůzu. A už si uměl odpreparovat náboženský i obchodní nános staletí. Ke všemu se nestřílelo z děl, i když trolejbusy a autobusy jen svištěly po bezvadném asfaltu. Nehrála vojenská kapela a palestinští prodavači malých i velkých jesliček byli autenticky podnikaví a tržní. Ke všemu si našel stranou od ostatních takový docela malý výklenek ve skále, malý žlab a u toho tabulku s anglickou legendou, že tak asi vypadal před dvěma tisíciletími přístřešek pro ovce. CONFESSIO ARCHAEOLOGICA. A tak jestli Lukáš svým podáním zachytil i historii, ač je se svým podáním jedinečně osamocený, tak to bylo takové malé, obyčejné, kamenné a dobře utajené. Mohl k tomu, jako i k jiným místům ve „Svaté zemi“, přiložit své srdce.