Žákyně 2. ročníku (absolventky základní školy) Evangelické akademie v Brně odpovídaly na tuto otázku v souvislosti s probíráním historie mnichovského diktátu v hodině dějepisu. Z patnácti přítomných děvčat deset odpovědělo kladně, pět záporně. Zde jsou některé z výpovědí (ponecháváme bez redakčních úprav – pozn. red.):
Myslím, že jsme bojovat neměli. Beneš udělal dobře… Válku s Německem bychom prohráli s devadesátiprocentní pravděpodobností. Navíc se proti nám mohly postavit západní mocnosti, Velká Británie a Francie… Hitler měl v naší republice spoustu spojenců, henleinovce, Tuku… při porážce by naše obyvatelstvo mělo ještě horší postavení, než kdybychom Hitlerovi zemi postoupili. Jistě, mohli jsme taky válčit, ale s účastí jiných států. Sami jsme byli bezmocní. /AM/
Pokud bychom opravdu šli bojovat a přijali pomoc od Sovět. svazu, bylo by otázkou, jestli bychom nedopadli ještě hůř, než když jsme tuto pomoc odmítli. Protože si myslím, že svou svéprávnost a samosprávu bychom ztratili a stali se součástí Sov. svazu. To by byla odměna za pomoc. /ME/
Já si myslím, že je velmi důležité bojovat za svobodu, nevzdávat se své pravdy a vůbec nevzdávat se. Myslím, že je to celoživotním úkolem každého člověka, nevzdávat se. Ale není boj jako boj. A já si myslím, že bojovat tím způsobem, že zabiji člověka, není správné. Zlo plodí zase zlo. Uznávám boj, ale ne krví. Velkým příkladem je pro mne Gándhí. /JK/
Bojovat jsme měli. Hitler by aspoň věděl, že ne vše jde tak lehce. Zdá se mi, že jsme se zalekli a zbaběle se nechali bez jakéhokoliv vzepření poslušně zajmout. /VD/
Já si myslím, že ano. Byla to přece naše země. A pokud jsme chtěli žít dál, tak bylo třeba, abychom se vzbouřili a začali bojovat. /NK/
Myslím si, že jsme měli bojovat i za cenu toho, že nám nikdo nepomohl. Měli jsme bojovat už kvůli budoucí historii. Protože by si nás příště nikdo netroufl obsadit, jak to udělali Sověti v 68. roce. A protože bychom se v budoucnu nebáli proti tomu bojovat. Myslím, že to byla historická chyba. Židé jsou také malý národ a mají proti sobě několik tisíc Arabů. /ZP/
Na rozdíl od tak četných hlasů současných publicistů, tato děvčata nesoudí, že se jich prošlá historie, jako později narozených, netýká. Stejně je ovšem pravda, že když se o věci začalo hovořit, většina těchto absolventek základní školy přiznala, že pojem „Mnichov“ jim vůbec nic neříká.
–jp– 16. 2. 1995